Stočená do klubíčka, zdá
se, že ji nic nezachrání, hledí na slaměného andělíčka, a trápí se. Zbytečnými úvahami, čo
bolo to bolo, hleď vpřed, budoucnost je tvá!, rozum ví, srdce neposlouchá. Proč
není duše pokojná?
Všimne si, že je stočená
do smutku, jde k ní, mlčí a po rameni prsty přejíždí. Neví, cítí, přebírá
tesknotu, nechtěně, obrana není.
Ticho, potřeba ho přetít, náladu pozměnit. Zapálit svící, pustit
desku, točí se, laskavá slova, příjemné tóny, pomalu černá oblaka
rozpouštějí, chce to jen čas, všechno chce čas.
Stočená do smutku,
protáhnout do radosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat