Možná
Možná, možná už nastal
ten správný čas, šeptá si Klára do vlasů svého, vedle ní spícího, přítele.
Uvažuje o dítěti. Je jí dvaatřicet, tak se není čemu divit. Tik tak. Tik tak.
Jenže, jak ho přinutit? Marek už dítě má. Dokonce dvě. Z každého nevydařeného vztahu jedno. Svatbu nepotřebuje, dneska se stejně z finančního hlediska
nevyplatí být ve svazku manželském. Přítel další dítě nechce. Nediví se mu,
jeho bývalé ženy byly dost kruté bestie a z jejich dětí nevyrůstají stvoření o
moc milejší. Ale proč má za to pykat ona? Dítě mít bude. V tom má jasno. Ale
jak ho přinutit.
Vysadit antikoncepci a lhát? K čemu to povede? Třebas k tomu dítěti, ale co
pak? Bude z ní ta třetí, ta třetí opuštěná, odvrhnutá.
Proč o tom dumá, když už to udělala, tento měsíc již platíčko s pilulkami v
kabelce její není.
Nějak to dopadne, bude to řešit, až to bude aktuální, teď půjde spát, však
blíží se již rozednění.
Muž se na posteli zavrtěl, otočil na pravý bok a odfrkl. Jako by tušil, že
se nad ním stahují černá mračna.
********
V metru
Jsme v metru. Držíme se
jedné oranžové tyče. Naše prsty dělí deset centimetrů, nanejvýš. Okolo sedí a
postává pár jedinců, voskových figurín na doladění atmosféry, ale sotva je
registrujeme. Vyprávíš, asi něco zábavného, když se směju, až se mi v koutkách
očí dělají slzy. Letíme podzemní Prahou na její okraj, kousek od polí, šedé
paneláky a fast food, to je ale velká romantika, nám to ale nevadí, kulisy ať
jsou jaké jsou, hlavně, že nás obklopujou oba najednou.
Jsme v metru. Zakrátko na
konečné. Tam opustíš mě a pojedeš nazpátek. Mě nezbude než zase čekat na pátek.
*********
Rýmy
Píšu touhy své neskromné
do dechu na okně.
Kdo přečte si je kromě
mě?
Nikdo, vypaří se jak pára
nad hrncem s večeří,
co stydne na kamnech,
neboť nikdo už nevěří,
že ještě sejdeme se my
dva u jednoho stolu,
abychom šťastni byli
spolu.
Rýmy blondýnky Týny.
Samotné se jí moc nelíbily. Přesto psala je dál po okrajích svých dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat