Moje malá pražská svatba

Chtěli jen velmi malý obřad,
ovšem s velkým smyslem.
Robert Fulghum


Stává se to většině žen. Stalo se to i mně - vdala jsem se. 

(A samozřejmě za toho nejlepšího chlapa. No řekněte, který jiný by si mě vzal, i když neumím vařit a nečetla jsem Harryho Pottera?)

Jaký byl onen svatební den?

Klidný, pohodový. Slunečný, rodinný.

Chcete to podrobněji?

Probudila jsem se jako v každý jiný den, ještě si poležela, chvilku četla. Pak vstala, On měl již nachystanou snídani (tradiční houska na sladko). Nasnídali jsme se. 

Pak na mě padla nervozita. Ale jen pár minutek. On mě rozesmál, objal a vše bylo v pořádku.

10.30 příjezd kadeřnice. Milá Magda Miláčková.

Natočila mi vlasy, hezky jsme si popovídaly.

Byla trochu paf z toho, jakou tu máme pohodu, žádné stresy, chaotické pobíhání.

Pomohla mi do šatů.

Zaplatila jsem, odešla.

Byla jsem připravená. On si začal leštit boty.

Bylo poledne.

Zavolali jsme si taxíka.

Při čekání udělali selfie proti zrcadlu.

Taxikář: "To je nevěsta? Mám já to štěstí, vezu nevěstu!"

Dorazili jsme na S. včas. Během pár minut se ze tří stran přiřítily rodiny příbuzných. Záda nám kryl kostel.

S batůžkem dorazil farář. S fotoaparátem fotograf.

Šaty se líbily. Účes mi chválili.

Bratr, svědek to můj, rozdal myrty a kytice růžiček maminkám.

Vešli jsme do kostela.

Zavěšená do svého otce.

Jsem ráda, že jsem rodičům tento zážitek dopřála.

Obřad byl krásný. Kněz nás oba v jednu chvíli svojí promluvou dojal.

Drželi jsme se za ruce. Řekli jsme si sliby. A tím uzavřeli manželství. Na znamení slíbeného dali si prstýnky a polibek.

Podepsali se, přijali gratulace a za zvuku zvonů vyšli z kostela. Slunce na nás radostně zářilo.

Za námi se vyřítili příbuzní.

Foto. Foto. Foto skupinkové. Foto novomanželů. Foto. Foto.

To už by stačilo ne? Jdeme se najíst.

Jdeme ulicí, zahýbáme. Táhneme se jako těsto.

Procházíme dvorem. Vcházíme do chladné místnosti.

První pohled - a spokojenost. Stůl do T nádherně prostřený. Ikebany z modrých a bílých drobných kytiček. Svatební dort krásně k tomu sladěný.

Malá škatulata a všichni byli usazeni.

Jeho maminka rozdává perníčkové medaile. Moji zdobí cukrovou polevou napsané nové iniciály.

STUDENÝ PŘEDKRM: PROSCIUTTO CRUDO & MEDOVÝ MELOUN 

Připíjíme si skleničkami s bílým cinzanem. Cink, cink, cink.

Tichý hovor pomalu se rozpadající do skupinkového. V pozadí zní hudba.

Dostáváme dřevěné prostírání s motivem bylinek a červený pekáček. (Všichni znají a věří rčení "Láska prochází žaludkem", jinak si tu posedlost s dary do kuchyně neumím vysvětlit.)

POLÉVKA: DRŮBEŽÍ VÝVAR S MASEM, ZELENINOU A DOMÁCÍMI NUDLEMI  

Odmítla jsem mít šlehačkové šaty, odmítla jsem zametat rozbitý talíř, odmítla jsem krmit se navzájem polévkou. Ne, ne, ne - tohle po mně muž chtít, tak jsem zůstala svobodná.

HLAVNÍ CHOD: TELECÍ A LÁ BAŽANT S MÁSLOVÝM ROMANESCEM, KAROTKOU A KURKUMOVÝMI  ŠŤOUCHANÝMI BRAMBORAMI 

Kněz nás opouští, zůstává nás patnáct.

Nohy pod stolem vyzuté. Lodičky normálně nenosím, natož o číslo menší.

Dobrá, ke společnému krájení dortu jsem se přesvědčit nechala. (Člověk musí vědět, kdy je dobré a možné ustoupit.)

Ještě popijeme, ještě pojíme. A pak se při loučení nejvíc dojmeme.

Všichni odejdou. My zaplatíme, zavoláme taxíka a při čekání na něj, opřeni o hranu stolu, spokojeně odpočíváme.

A co bylo dál? Přijeli jsme domů, převlékli se do riflí a vyrazili na procházku. Vždyť byl tak krásný večer.

Svatební den byl krásný a plný zážitků, ale nevnímala jsem ho jako "ten nejdůležitější den v životě" (jako 99, 85 % dívek a žen z beremese.cz - ještěže období závislosti na těchto stránkách mám za sebou). Protože pro mne jsou všechny dny s Ním ty nejdůležitější a ty nejkrásnější. A jediné, co si oba přejeme, je, aby nám bylo dopřáno takových dní mnoho a mnoho.