Jana si Kryštofa brala v roce 2010 a svatba to byla velkolepá a z opravdové lásky. Jana měla šaty barvy smetanové a kytici z fialových frézií. Kryštof šedý oblek a fialovou kravatu. Oba byli rozechvělí, když vcházeli do obřadní síně příslušné městské části. Oba byli dychtiví, když z ní vycházeli. Teď, teď to začne...ten opravdovej, dospělej život. Vytvořili jsme novou svébytnou jednotku, která je za sebe plně zodpovědná. Máme stejné příjmení a společnou hypotéku.
Jana s Kryštofem se seznámili v roce 2004. Bylo léto, jeli na vodu, společní známí, pivo a kytary a jezy a láska. Byli mladí, a tak se ještě dovedli lehce a bez zábran zamilovat. Ani jim moc nevadilo, že oba dva v té době měli partnery. Mladý člověk dokáže lehce opouštět. Prostě přišla láska a oni za ní šli - kdo by je za to mohl odsuzovat?
Protože všechno osudové se v životě Jany s Kryštofem stalo v sudých letech, začali spolu bydlet na podzim roku 2006. Jana Kryštofa ke společnému bydlení v podstatě dotlačila. Měla dost koleje a přespávání u něj, nošení v kabelce čistých kalhotek na ráno. Chtěla vlastní kuchyň, kde bude dělat o nedělích k snídani palačinky s rybízovou marmeládou. Chtěla, chtěla, a tak dlouho Kryštofa otravovala, až si společně pronajali garsonku. Byla maličká, ale jejich zamilovanost ještě dostatečně veliká, takže to brali jako klad.
V roce 2008 oba odpromovali. Jana si nakoupila kostýmky se sukněmi po kolena a začala dělat ekonomku ve středně velké firmě. Kryštof začal pracovat v reklamní agentuře. Najednou měli více příjmů a méně času. Mohli bez výčitek jít na dražší divadelní představení či dvakrát týdně na večeři do slušného podniku. Jenže brzy zajeli do stereotypu a Kryštof si to uvědomoval. Proto se rozhodl dát vztahu nový impuls - koupil zásnubní prstýnek. Janu to potěšilo, přišlo to ve správný čas. Poté co prstýnek vyměnili za menší (Kryštof nebyl z těch několika málo mužů, co trefí velikost.), se Jana vrhla do příprav svatby. Začala shánět prostory, řešit seznam pozvaných, obcházet svatební salóny i veletrhy. Její slovní zásoba se obohatila o slova jako organza, korsáž, fotokoutek, candy bar.
Aby dodrželi tradici do roka a do dne, brali se v říjnu roku 2010. Svatba to byla krásná. Zůstaly jim na ni pěkné vzpomínky, usušená kytice a pár fotek o rozměrech 10x15 cm.
A co bylo dál? Máme se vůbec ptát? Vždyť víme, že pohádky končí svatbou. (Pročpak asi?)
Život pokračoval dál, den za dnem, po prvotní novotě - každou chvíli prohlížet lesk prstýnku na ruce, zvykat si na nové příjmení, oběhat úřady a povyměňovat doklady - se vrátil do poklidných vln soužití mladého páru.
Kryštofovi a Janě nic nechybělo. Byli spokojení. A trochu se nudili. Rozhodli se pořídit si dítě. Vždyť se to má, vždyť je to přirozený koloběh života. V roce 2012 se jim narodila dcera Anna. Scvrklá jako švestka, krásná jako zralá malina. Všichni se nadkláněli nad kočárkem, rozplývali se a říkali, co se od nich očekávalo.
A jsme v přítomnosti. Manželé Kryštof a Jana Pavlíkovi. Zase stojaté vody, co teď? Aha, větší bydlení by to chtělo. Někam na venkov, ať malá může pobíhat po zahradě. Takže Janu čeká stěhování 30 km za Prahu. Ví, že jí nic nechybí. Ví, že Kryštof přemýšlí stejně. A přesto nejsou spokojeni. Kde se stala chyba? Co s tím? Měli by si o tom promluvit a místo toho dělají, že je vše v pořádku a houstne mezi nimi mlha, která za chvíli nepůjde překročit. Ale co, ještě si můžou pořídit druhé dítě.
Žádné komentáře:
Okomentovat