Jsem zpět.
Praha-Řím-Palermo.
pláž
pláž
pláž
Palermo-Řím-Praha.
Týden života. Cestování
dvou holek před třicítkou.
Crossbody. Sportovní
tenisky. Fotoaparát cvaká.
Kufr na letišti. V Římě
převléci do kraťasů. Dojet na nádraží a ubytovat se v malém útulném bed and
breakfast.
Na recepci dostat mapu a
vyrazit do ulic. První italská zmrzlina. Krásný výhled do obzoru památek ve
světle zapadajícího slunce.
Úl lidí a hlasů na
Španělských schodech. Kdo by si nevzpomněl na Audrey!
Fontána di Trevi za
sklem. Hodit minci pro návrat.
Únava. Číst Moraviovu
Římanku. Psát dojmy z cest do malého čtverečkovaného sešítku. Napsat manželovi.
Jít spát. Jedna postel,
jedno prostěradlo. Linda na levé straně, já na pravé (v Palermu prohodíme).
Nový den. Slunce svítí.
Vatikán a jeho plné náměstí a vysokost obvodových zdí.
Colosseum, které se zdá
Lindě malé. Forum Romanum, ve kterém bloudíme a na které nemáme tu správnou
představivost - nevidíme lázně a stadion a další budovy v kráse, ve které tu
kdysi stály.
Kašny, bělost, sochy.
Příběh se známkami - vydá
na samostatnou povídku. Slibuji si, že ji napíšu.
Sedáme do šálkových
křesílek, objednáváme si gnocchi ("Rajčata jen v Itálii chutnají jako
rajčata." Lindo, četla jsi mi ten citát několikrát, jak to bylo? Vidíš, už
po pár dnech si ho nepamatuji.)
Třetí den na cestách. Den
přeletu.
Přesuny lidí, tisíce vzletů a přistání. Co si z
těch cest za poznáním nového odnášíme? Stojí vynaložené peníze, čas, energie za
to? 4.9.*
Sicílie. Udeří na nás
vlhkost, moře, slanost, žár slunce už při výstupu z letiště. Dělám
impresionistické fotky nás dvou - mají zachytit vlnění vzduchu, horkost a
paprsky.
Dojedeme do našeho
ubytování. Komunikace přes google translator, protože pán Sicilián neumí
anglicky ani slovo. Chudák je úplně zpocený, jak se nám snaží - italsky
samozřejmě - vysvětlit, kdy je snídaně, proč máme jiný pokoj. Nakonec se asi
domluvíme.
(A celý týden budeme s
Lindou řešit, proč se na ně snažíme mluvit anglicky, když rovnou můžeme mluvit
česky? Ten pocit, že tu někdo anglicky bude umět alespoň pár vět - ano, byl
naivní.)
Teprve pár dní na cestách, ale připadá mi to jako
věčnost. Užívám si to, přitom cítím jistý neklid. Bolí mě nohy. 5.9.
Palermo. Špinavé, odpadky
na zemi, ale ne zase tak hrozně moc, řev skútrů a sirén, úzké uličky, milí
lidé, nedobré jídlo (špatně volené podniky? pokaždé? není možné). Palermo mě
uchvátilo až na druhý a třetí pokus. Druhý - je večer, lampy svítí, jejich
světlo dopadá na lesklé kameny, z nichž jsou tvořeny chodníky. Třetí -
procházka městem brzy ráno - ulice prázdné, ranní slunce, fontány, náměstí.
6.9. už sobota 8.00
Rozevřít okenice. Nevyspalá, ale těšící se na nový
den.
Výlet do Cefalů. Je tam
svatba. Zrovna na naše tříměsíční výročí. Připomínám si náš obřad. Dojímá mě
to.
Velké vlny, plno řas.
Výpisek z Moravia (Římanka): Každý z nás vidí svůj
ráj v pekle druhých.
Palermské autobusy.
Namačkané, nejezdící na čas, málo sedaček. Každodenní cesta na pláž Mondello.
Písek bílý a černý. Mini
mušličky (odvezu si dvě).
7.9. Jedna odpoledne
Na pláži je v neděli evidentně celé Palermo. Je
nádherně. Pečeme se. Koupeme se. Okolo tisíce turistů. Zrovna si
sousedka koupila troje ponožky.
Písek po celém těle,
světlé moře, kluk namazaný vrstvou krému tak, že je úplně bílý, smějeme se
tomu.
Honba za něčím, co si
odsud odvezeme. Jak to dopadá? Linda ukořisťuje hranatý prsten v barvě moře od
místní umělkyně. A taky brýle od černocha na pláži. A já nakonec kupuji
(romantickou! světlou!) velkou kabelku za 30 % původní ceny v obchodě, který
sousedí hned s vchodovými dveřmi vedoucí do puchu chodby, která vede do prvního
patra, kde bydlíme.
Linda lakující si nehty na červeno. 7.9.
Zmrzlina v housce.
Zabalená do šátku, rozpuštěné krepaté vlasy, písek
po nohách, sluníčko svítí, užíváme si poslední moře. Čtu
povídky o mužích, užívám vůni vody, její slanost, pleskot vln. Intenzita z toho, že se nám pobyt krátí? 8.9.
Poslední den strávíme
přesuny, přejezdy, čekáním a přelety. Vstáváme v půl třetí ráno, domů se
dostanu ve čtyři odpoledne. Čas přemýšlet, rekapitulovat. A těšit se - domů, za
mužem.
Cesta, od které jsem
nechtěla nic čekat. Cesta, na které jsem si odpočinula a užila si moře. Cesta,
na které jsem poznala další zajímavá místa. Cesta, která byla cílem, ho splnila.
Květina ve váze. V
italských barvách. Nemožnost lepšího návratu.
-----------------
* výpisky z kostičkovaného sešitu, který jsem si
vedla na cestě
Žádné komentáře:
Okomentovat