Do lázní!

Žaneta spala dobře, až překvapivě dobře na to, že ji dnes čekala cesta do T., kde stráví následující tři týdny. Žaneta jede do lázní, Žaneta si zažádala o lázně a dostala je, a tak teď jede Žaneta do lázní.

Jede autobusem z nástupiště číslo šest. Lidí jede dost. Manžel ji doprovází, kufr táhne hlučně za sebou, ona jen notebook přes rameno vláčí. Loučí se smíchem v koutcích a letmými polibky na tvářích.

Přestává pršet, začíná se dělat krásný den - tak má správný pobyt začít! 

Žaneta vystupuje z autobusu, vytisknutou mapku žmoulá ve volné ruce a neomylně si to šine s kufrem - směrem od lázní. Po chvíli pobíhání, svetru a šály sundávání, zavětří správný směr a k lázním dokvačí.

Recepce. Příjem. Klíče od pokoje. Támhle kolem fontány, po cestičce, hned jste v dependanci tohoto domu lázeňského, vítejte. Boj o to, dostat se do budovy. Žaneta nakonec pochopí, že klíč ji k tomu nestačí - čip musí přiložit.

Rozkoukávání se. Dvě umyvadla. Klaustrofobní sprcha o velikosti 40 x 40 cm. Vysoké postele. Ale hlavně, že tu máme plochou televizi! (Na které fungují čtyři programy.)

Vybalit těch pár hadříků a vyrazit na oběd. Žanetu přiřadí ke stolu č. 24. Dva muži - mladší vyjukaný a starší, co sem jezdí už patnáct let. Vaří dobře, ale už je čas na přesun k lékaři.

Sestra sepíše, tlak změří, a pak k paní doktorce Žanetu zacílí. Pojďte dál, ale ne, tady pan Rus byl tu dřív. Doktorka prohlídne, okomentuje modřiny na nohách, a pak do kartičky procedury vypíše. A tak Žaneta se zvedá a za jinou sestrou spěchá. Tam dostane přesný rozpis, co ji jak který den čeká.

Žaneta je ihned odeslána na uhličitou koupel - procedura na přivítání. Tak si tam tak leží ve velké plechové vaně, voda ji nadnáší a rozvířené myšlenky konečně dotančí. Klid, ticho, relaxování. Proto je tady, ne?