Čím dál delší. Období
mlčení.
Není co říct? Ne. Nevidím
důvod, proč něco říkat.
Nikdo nenaslouchá. A ti,
co ano, mne nepotřebují.
Podzim v křupajícím
listí, co padá pod nohy a barví moje představy.
Jsem pevně usazená ve
svém životě, i když se kývám ve větru obav a duchů.
Lidé okolo mne prožívají
různorodé fáze. Sleduji, podpírám.
Někde přeji naději, nový
pohled na svět, držím pěsti.
Někde bych chtěla pomoci,
ale vím, že to nejde. Člověk to musí pochopit sám v sobě.
Zametám podlahy. Sedm
kupiček prachu. Nové koště dobře mete.
Leštím sklo na stolku,
ale pořád tam zůstávají otisky života.
Mám nové boty a chuť na
Vánoce.
Jsem manželka, co
nezapíná sporák a dělá seminárky do školy.
Jsem bez práce, po
lázních, s bolestí v zátylku.
Snažím se být lepší.
Nejde mi to. Ani té hloupé coca cole nedokážu odolat.
Místo snídaně přišívám
knoflík ke kabátu.
Místo divadla jdeme na
hřbitov.
Víte, co všechny tyhle
věty znamenají? Ne. A to je dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat