Tentokrát je to osobní. Richard Krauz pátrá po vrahovi, který se mordy snaží hodit na něj. A policie Básníkovi věří a Krauz utíká a pátrá a pátrá...až vypátrá. Jasně, že jo. Ale jde o ten postup a o ten děj. A o to, že je to zase napínavý, skvěle napsaný.
Dominik Dán mě nadchl už svojí minulou knížkou. A vypadá to, že úroveň drží i dál. Detektivka je čtivá, vtipná, vraždy zajímavé, rozbory v pitevně poučné.
Příběh se odehrává v roce 1988, takže je zde zachycena atmosféra doby - policie a ti nahoře už cítí, že se změny blíží. O Richardu Krauzovi zjistíme, že svedl každou holku v okolí. Potvrdíme si, že policisté pijí ve službě a od řezníků dostávají maso.
A to je přesně to, co se mi na Dánovi zejména líbí - reálnost. Postavy jsou z mase a kostí, mají chyby a problémy, jaké známe ze svého okolí. Dialogy odsejpají, jsou hovorové. Přátelství je hlavně v činech a ne slovech.
V příběhu se dostaneme na stavbu, kde se odstřelují baráky; na místa vražd; s vyšetřovateli hledáme význam symbolů; víme, co si oběti těsně před smrtí myslí. A hlavně hltáme krátké kapitolky (je jich 67) dlouho do noci.
A pokud vás ani tohle nezlákalo, tak vězte, že v knížce naleznete i básnický rozbor:-).
Dominik Dán: Básník
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart.
Žádné komentáře:
Okomentovat