Stránky

2019/03/29

Návrat


Otevřela dveře a hned byla naštvaná. Uslyšela řev a vzkypěla jí krev. Dítě v ohrádce ubulené a muž bez zájmu zíral se zájmem jen na monitor, zase jel nějaký trucky. Upustila kabelku na botník, počkala, až uslyší plácnutí dopadu. Potom ohnula chodidlo, lodička jí plynule sjela z nohy. Prsty slastně zavzdychaly z náhlé svobody. Nadechla se a vešla do místnosti. Nedalo jí to a hodila naštvaný pohled po muži, i když to bylo marné, ani nezvedl oči od zářící obrazovky. Vyndala syna z ohrádky a bílou plenkou mu setřela vše špatné z obličeje.
Rozhlédla se po místnosti. Hračky se válely po podlaze spolu se zbytky jídla. Vzdychla si, dala malého do lehátka a začala poklízet. Zároveň přemýšlela, co udělá k večeři. Přitom by měl vařit on, taková byla dohoda. Když přišel o práci a ona se měla kam vrátit, vypadalo to jako ideální řešení. On půjde na rodičovskou dovolenou místo ní, budou moderní domácnost. Jenže to bylo krásné jen zezačátku. To byla euforie. Po měsících doma vplula do vod porad a namáhání mozku, večer natěšená utíkala domů za svými chlapci. První dny překvapeně žasla, jak to zvládají v pohodě. Jasně, byl doma větší nepořádek, ale to přecházela, nechtěla muže odradit, chtěla, ať si to užívají. Jenže muže to brzo přestalo bavit hrát si celé dny s batoletem a starat se o domácnost, začal si ubírat z povinností.
Byla z toho zoufalá, situace trvala několik měsíců a nebylo z ní úniků. On práci nehledal, ona měla dobře placenou.
Udělá přírodní plátky s bramborem, jen rychlovku. Dala pánev na plotýnku a pozorovala, jak tuk roztával pod náporem žáru. Jako ona, musela se usmát, když s mužem začala chodit. Úsměv jí dlouho nevydržel, do myšlenek se vrátila realita.
Vyjekla, překvapená z nečekaného objetí, začala rychleji dýchat. Jako zvíře v ohrožení. Natáhl se pro sklenici, pošimral ji strništěm na tváři a vrátil se k počítači. Jemu přijde vše v pořádku. Nebo to tak opravdu je a ona to jen vidí zle přes černý závoj své skryté nespokojenosti? Celý den tu jsou, malý a velký, spolu. Večer už asi potřeboval oddech, tak si sedl k počítači. Nic se vlastně nestalo, tak co se stalo, že ona to vnímá takhle.
Vyndala maso na papírovou utěrku, tuk utíká do bezpečí savého papíru. Tak jako ona by si přála utéct do bezpečí zdí bytu před kancelářskýma Matějovýma očima. Tak a je to venku, brambory jsou měkké, poprvé si to přiznala.
Vyndává talíře, „večeře!“.

Žádné komentáře:

Okomentovat