Stránky

2019/12/09

Bronzová


Volala mi teta, teď, v pondělí, v poledne, akorát jsem uspala malého, že myje okna a nemá vůbec pocit, že se Vánoce blíží. A to je důvod, proč tyhle texty píšu, protože ty kouzelné adventní chvilky jsou malé a snadno se ve dni ztratí, a to já nechci. 

Včera už jsme zapálili dvě svíčky na věnci, Modřinka vybrala, která svíčka bude ta druhá. Odpoledne bylo domácí, pustili jsme si Pyšnou princeznu, muž dělal kávová zrna, vytvářeli jsme čokoládový stromeček do formičky, koukli na adventní kalendář České televize, smáli se u plastelíny. Světýlka svítila, svíčky hořely, otevřeli jsme osmou stránku s textem, byla to báseň, předčítala jsem. Horká čokoláda, kolonáda okusovaná dokola, teplo z radiátorů a nových teplých ponožek.

Nedělní dopoledne začalo brzy, děti o tom rozhodly. Tak jsme toho využili a zajeli si do Antonína na chai latte, děti si daly napůl tvarohovou buchtu a pohrály si tam. Pak kostel a po mši Mikuláš s anděly.

Sobota patřila zvířátkům. Po roce jsme v prosinci opět navštívili pražskou zoologickou zahradu. Lední medvěd ladně se plavící na zádech ve vodě, unuděné zebry se svými pruhy, tvoření z papíru u slonů, vytáhlé krky žiraf. Všechno bylo, i ty buchtičky s krémem a svařák.

Večer, doma, zdobení vánočních větví, my čtyři pohromadě, to je nejvíc, ať je to třeba v tu chvíli náročný sebevíc, svíčky blikotají ohníčkovým tancem.

Žádné komentáře:

Okomentovat