Dneska bych vás chtěla upozornit na zajímavou knihu fotografií. Jmenuje se Cestou na východ. Fotky nám vyprávějí příběh samy o sobě, není potřeba slov, proto budu stručná i já. Kniha obsahuje fotografie Karla Cudlína. Krátký text k nim podle jeho vyprávění sepsal Jáchym Topol.
Všechny fotografie jsou černobílé a jako celek působí strašně bezútěšně. Knihu lze rozdělit na dvě části. V první se fotografie týkají života v Československu. Fronty před obchodem, dělníci v továrně, prvomájový průvod, vojáci. Ve druhé spatříte obrázky ze spousty zemí, např. Mongolska, Ukrajiny, Polska.
Ve vyprávění, které se k fotce vztahuje, je popsána situace, za které vznikla či nějaký příběh, který se k ní vztahuje - např. jak se fotograf do té oblasti dostal či jak ji sám prožíval.
Když se koukám na ty fotografie, tak přemýšlím o tom, jak dnes žijeme. Jak se za minulého režimu žilo našim rodičům. Jak je to v nejrůznějších částech Východní Evropy. Chudoba, tváře, osudy. Co je s nimi dnes? Jak to tam vypadá teď - opravené či to zůstalo stejné?
Na závěr si nemůžu odpustit alespoň krátkou ukázku z knihy:
Jet do Východní Evropy ale znamená pořád ji hledat. Pro Slováky je východ Podkarpatská Rus, ale odtud vás posílají na ten pravý východ, do Haliče. Obyvatelé haličských rovin, stejně jako Poláci, ale hrdě říkají: My jsme Evropa, střed Evropy! A máchnou rukou, že na východ musíte na Ukrajinu, ještě dál, tak zhruba 400 kilometrů, a to už je ten východ. Ukrajinci se ovšem ušklíbnou a pošlou vás do Ruska. V Rusku všude ukazují, že ten opravdový východ je až na Sibiři. Dál je Asie. Takže východní Evropa neexistuje. Proč ta nechuť být Východoevropanem? No jasně, východ je pořád chudej a rozbitej.
Listujte, dívejte se a přemýšlejte!
Kniha: Cestou na východ. Podle vyprávění Karla Cudlína napsal Jáchym Topol. Rok vydání: 2008.
Žádné komentáře:
Okomentovat