Ztráta každé blízké osoby, která je pro nás důležitá, zabolí. Pokud odejde mladý člověk dvojnásob. Pokud dobrovolně, je to pro nás nepochopitelné.
Violo,
už je to deset let, co tady nejsi. Chybíš mi pořád stejně moc. A vzpomínám na tebe, na nás.
Jak jsme každé úterý vedly v podloubí rozhovory o Bohu a životě.
Jak jsme ve třetí třídě zapomněly, že máme kroužek a místo toho si hrály.
Jak jsme si předpovídaly osud a se zvědavostí čekaly, zda se něco z toho
vyplní.
Jak jsme slavily společně narozeniny, neboť nás dělily jen 3 dny. Byly jsme
jako dvojčata.
Ty jsi byla ta nejtalentovanější ze třídy. Ve všem. Každý ti předpovídal velkou budoucnost. Škoda, že se nenaplnila.
Nikdy se už nedozvím, proč jsi se rozhodla odejít. Stejně to není podstatné a nic by to nezměnilo. Ani nevím, kde máš hrob. Ale v mých myšlenkách jsi stále přítomná. A vždycky budeš, protože na dobrého člověka se nezapomíná.
Děkuji za všechny krásné zážitky, povzbudivá slova a pravé přátelství. Jen škoda, že to skončilo tak brzy.
Prostě jenom děkuji...
Žádné komentáře:
Okomentovat