Znala jsem pouze prozaickou tvorbu Martina Reinera. Jelikož ale jde především o básníka, bylo načase přečíst i nějakou tu sbírku. Když už mám to básnické období. Začala jsem od té poslední, tedy Hubená stehna Twiggy. Malá ochutnávka, poslední báseň sbírky:
...
Třísky slov, lesklé střepy.
Slova se třepí.
Nitě slov, malé suky.
Hádám ti taková
slova z ruky.
Nic nevím, jen hádám.
Slova...jako Adam.
Slova velká
jako molekuly.
Slova.
Nuly.
Martin Reiner je mi strašně sympatický. Dvakrát jsem byla na jeho autorském čtení, která měl společně s Michalem Vieweghem. A jeho způsob vyprávění, předčítání - no prostě mne úplně uchvátil. (A ty jeho oči!!!!)
S jeho prozaickou tvorbou jsem se seznámila tedy až potom. Kniha Lucka, Maceška a já je jemná, poetická,snivá....doporučuji. (Je pravda, že jsem ji četla v pro mne dost zásadním období, tak na objektivní posouzení, bych si ji musela zopakovat. Což určitě někdy udělám.)
Také jsem si přečetla výbor jeho fejetonů uzavřených do knihy Plachý milionář přichází. Fejetony jsou zajímavé, chytré, vtipné. Zejména první část, která je psaná z pohledu milionáře je výborná.
To je od Reinera asi to nejpřístupnější pro čtenáře (tedy alespoň mého ražení). Pak jsem náhodou v antikvariátu narazila na knihu Lázně. Dočetla jsem, ale asi nepochopila. Zde je hodně patrno, že je autor prostě básník.
Končím, čekají mne tu další sbírky, je zase čas číst.
Otázka do pléna: Znáte Martina Reinera? Líbí se Vám jeho tvorba?
Žádné komentáře:
Okomentovat