Počasí

- První sníh přišel letos opravdu brzo, vždyť na stromech je ještě tolik žlutýho a červenýho listí.

- To tedy ano.

Z dálky by to mohlo vypadat, že u toho kulatého stolečku sedí dva blízcí si lidé. Jenže oko by vás klamalo, zato sluch by vám dokázal, že se mluví pouze o počasí. To vděčně věčné únikové téma! Když už nevíte, co říct, a do politiky se pouštět nechcete, tak jen počasí vás může zachránit.

Říká se, nedej na slova, ale na činy, gesta, neverbální komunikace je víc. Jenže někdy slova jsou jen slova. Co se řekne, to platí. To, že tomu nevěříme, a hledáme za tím něco víc, to je už náš problém.

- Je to takovej ten mokrej sníh. Vlastně prší sníh. Trošku cablačka, ale na trávě už se bílo drží.

- Však už jsem dneska vytáhl rukavice a teplý boty.

- Já jsem si všimla.

Zapálená cigareta, pohrávání si se zapalovačem, uspěchané oklepávání popela. Zakašlání, popotáhnutí rukávů u svetru.

- Však ono to do večera stejně roztaje.

- No, to asi jo. Ale podzim je definitivně pryč.

Co je to za dva mladé lidi, kteří se baví o tomhle? Kvůli povídání o sněhu a rukavicích si domluvili schůzku v téhle malinké zadýchané kavárničce? Nechce se věřit.

- Vždyť už se říká, že jaro a podzim vůbec není. Že jako se tahle roční období rovnou přeskakují.

- Ano, taky jsem o tom četla. Ale nevím, zda to tak je.

Sedím u vedlejšího stolku, takže slyším každé slovo. Navíc jinak je tu opravdu prázdno. Jelikož na židli naproti mě být prázdno nemá, snažím se zabavit poslechem té počasové dvojice.

- Navíc se v noci mění čas.

- Fakt už dneska?

- Jo.

- Takže bude kratší noc? To snad ne.

Lze to brát za změnu tématu?

- Kdepak, právě naopak. Ve tři budou zase dvě.

- Mít možnost jednu hodinu prožít dvakrát. To je lákavé.

Proč žít jednu hodinu dvakrát? Raději jednou a pořádně.

- Kdy přehazuješ hodiny? Ráno nebo už večer?

- Až ráno.

- To já už večer. Raději být připravená napřed než později dohánět.

Vyváženost prostoru narušila zima, která se vecpala dovnitř, když otevřel dveře. Byl to on, ten, na koho čekám.

 Přišel ke mě, na ramenou bílo, mokro ve vlasech, políbil mne na tvář a řekl: 

- To se nám ale proměnilo počasí, co?