Otevřela dveře od lednice,
dostala na něco šílenou chuť. Jenže neví na co. Prohlíží poloprázdné police.
Sýr, jogurt, ovoce, dietní cola, láhev vodky. Měla by se konečně naučit
nakupovat, povzdychne si, jako vždycky.
Nakonec vytáhne trs hroznového vína a colu. Ledničku zabouchne a přejde
k dřezu. Opláchne víno a dá ho na hluboký talíř se zeleným obroučkem.
Uzobne dvě kuličky. To je dobrota! Takhle sladké tmavé hrozny snad ještě
nejedla. Ještěže poslechla pani prodavačku, když si chtěla koupit světlé jako
obvykle. Tohle je opravdu vynikající. Přemýšlí nad skleničkou, nakonec ji
zavrhne, zbytečné nádobí, bude pít z lahve. Vezme talíř a petku a vyjde
z kuchyně.
Sejde do přízemí, přezuje se do
pantoflí na ven a prosklenými dveřmi zamíří na zahradu. Hned se k ní
připojí Joy. Dojde k lavičce, postaví na ni talíř a láhev k noze
stolu, vezme Joye do náruče, podrbe ho mezi ušisky, a sedá na lavici. Ještě
nějakou deku pod zadek, ať nenastydne, slunce svítí, ale přece jen, je teprve
začátek dubna. Joyi, miláčku, jakpak se máš? Dáme nějaké granule? Joy zavrní po
kočičím, vypadá spokojeně.
Vždycky si myslela, že se
narodila špatně, že neměla být Češka. Proto dávala všem svým panenkám, křečkům
a králíkům cizí jména. Věděla, že v České republice šťastná nebude. Potřebovala k životu moře.
Teď ho má. To moře. Dívá se na
něj každý den. Zná jeho šumění lépe než tlukot vlastního srdce. A taky má dům,
který je jedinečný. V celém okolí budí závist. Průvodkyně sem vodí turisty.
Protože to chtěj. Chtěj vidět, kde bydlí ta slavná spisovatelka. To jako ona.
Napsala dva romány. Nejsou moc
dobré. Plytké, podbízivé. Ví to. Ale když o její třísetstránkový román o životě
v ulici Kolíčkové, kterou postihne požár, nikdo nestál. Přitom je na tohle
svoje dítko tak pyšná. Těch nocí, co probrečela nad osudy ubohých lidí, těch
prochozených hodin, aby poznala celou čtvrť L., jejíž osud se snažila zaznamenat pomocí příběhů obyvatel rodinných vilek. Ta knížka je dobrá, výborná. Jenže o ni nikdo nestál. To se právě teď
nakladatelům do edičních plánů nehodilo.
A tak se naštvala a napsala upířinu.
Když je to teda moderní. Hloupou x-tou variaci na neschopnou nánu Bellu a
průsvitného Edwarda. Byl to pro ni výsměch. Psala to ze vzteku. O to větší šok,
že tohle nakladatele zaujalo. Tohle.
A tak se z ní stala úspěšná
spisovatelka pro dospívající dívky. Jeden by z toho blil. Ale domek si za to
pořídila pěknej.
Napila se coly přímo z lahve a zaposlouchala se do šepotu moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat