To si tak sedíme v křesílkách a na sedačce, hezky po obědě. Na stole kafíčko, je horký, a taky voní buchta, s broskvema, prostě taková ta ukázková nedělní pohoda, když v tom máma zase začne, začne se svejma historkama.
Poslouchala rádio, bylo to ve zprávách, no, možná to byl pořad, s nějakým ředitelem, nebo někým takovým, to ale není prej podstatný, povídá máma, no a ten chlap byl z dopraváků, možná spíš nějaký chlap od lejster, nějakej papaláš, každopádně řešily se metra, a nebo spíš tramvaje?, prostě tak něco, zamotává se do toho, tohle máma dělá kouzelně, neumí vypravovat, nikdy nepochopíme, co chce říct, ale posloucháme ji rádi, to už prostě k našim nedělím patří. No, tak ať se posuneme v příběhu dále, máma pokračuje: do rádia volal chlap, jo už ví, řešily se sedačky v metru a autobusech, no a tramvajích asi taky, že jo, hezky přijednom, no a ten chlap, co volal do toho živýho vysílání, si stěžoval, že se prej dělaj sedačky látkový, a že si z nich vodnášej lidi domů blechy, jako vod bezdomovců, že prej je jasný, že tohle navrhuje někdo, kdo v životě metrem nejel. A to jako ten chlápek, co byl hostem v tom pořadu, jako nakonec přiznal, že metrem nejezdí.
Tak jsme se zasmáli.
No jo, jenže teď, o pět hodin později, jsem přijela do Prahy, stojím na Roztylech, čekám na metro, a nechce se mi do něj. Co když chytím nějakou blechu!
Jako kdybych těch starostí neměla už tak dost, teď se ještě budu bát blech v MHD. Ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat