Žiju tu už pět let sama. Každý den je stejný. Vzpomínám na tebe. Vím, šlo o obyčejný rozchod, jaký se lidem stává denně. Přesto se z něj nedokážu vzpamatovat. Já! Takový paradox. Vztah jsem ukončila já, to já se rozešla s tebou, to já ti sbalila kufry, a ano, to jsem byla já, která teatrálně vyhodila tvoje trenýrky z balkónu. Dodnes si myslím, že to bylo dobře. Ne ty vyhozené šaty, za to se omlouvám, ale náš rozchod. Nehodili jsme se k sobě, trápili jsme se.
Přesto není jednoduché dál žít v prostorách, které jsme zařizovali spolu. Připomínají mi tolik věcí; společné večeře, deštivé soboty v posteli; nejvíc mi tě připomínají věci, které tu nejsou - křeslo s šíleně hnusným hnědým potahem, co stávalo v pracovně, prázdná polička v koupelně, na které jsi měl svoje kolínské, bože, jak já ty vůně zbožňovala.
Polička se dá zaplnit mými parfémy, místo křesla postavit kaktus, ano, to bych mohla. Ale nedělám to, nechávám prázdné. Ne, nejsem bláznivá, a ne, nevěřím, že bychom se k sobě mohli vrátit. Však povídám, nemyslím, že by to byl dobrý nápad. A nechci to.
Jen mi chybí postava muže v domácnosti. Ono je to fajn být svobodná, nezávislá, posílí to jednu malou holku, když se o sebe dokáže postarat sama, utáhne pražský nájem ve dva plus jedna, vyčistí odpad, složí sama knihovnu (co na tom, že je z Ikei?!), ale síla muže, jeho pevná hruď, o kterou by se člověk po náročném pracovním dnu mohl opřít, mi tu bolestivě chybí.
Nebyla jsem celých pět let sama, nejsem kámen. Ale nedokážu tě nahradit, a ani nechci. Popravdě ,nestojím o vážnou známost (tohle spojení mi pořád evokuje dávnou dobu se svojí párou, krajkami ke krku, deštníky a cilindry), jen nechci být pořád sama. Nikdo nechce být pořád sám.
Nevím, proč ti tohle píšu, když skončili jsme to tak ve zlém. A teď, po pěti letech? Tomu už vůbec nerozumím, proč teď. Snad jen, že je na čase už to definitivně uzavřít, snad potřebuju vědět, že se ti dobře žije. Snad je to ono. Snad je to ono.
Takže:
Naposledy se omlouvám.
Odpustil jsi mi už?
A jak se máš?
Helena
Žádné komentáře:
Okomentovat