Děda Drábek sedával na lavičce, nohy daleko od sebe, břicho mezi nimi, lokty v záplatovaném svetru, co mu upletla v roce padesát čtyři jeho nebožka žena Anežka, položené na bolavých kolenou, měl je obě operované, jedno po druhém, obě mu měnil dnešního času hejtman Karásek, jo, dal se na politiku, škoda tak šikovného ortopeda, celý naše městečko toho lituje, každej chodil k němu, i já se skoliózou, pamatuji si, jak mlátil do psacího stroje dvěma prsty, to teda dělají všichni lékaři starší generace, návštěvy u něj v ordinaci byly vždy zážitkem, ale to čekání, to bylo strašně dlouhý a úmorný, teda to čekání v čekárně, žádný jméno nesedí na věc tak jako čekárna na čekárnu, to se fakt někomu povedlo, ale jednoduchý věci bejvaj prostě nejlepší, byla to teda úmorná čekání, že vás ani netěšilo, že se vyhnete dni ve škole, protože když se sečetlo čekání v čekárně, opisování poznámek a doučování látky, co člověk neslyšel, a tudíž hůř lezla do hlavy, tak se není co divit, že ho to netěšilo, ale co to tu vykládám, na tom nesejde, tady jde o dědu Drábka,
tak tedy děda Drábek rád jedl, jak bylo na něm vidno, koupil si půl kila točeňáku a měkkej chleba k tomu, krájel salám na kolečka, jedno do pusy, jedno psovi, kterýho měl vždycky věrně po boku, tak to tedy byla dobrota, mastný papír zmačkal do kuličky a hodil do koše, a už v tu chvíli spřádat plány na příští hodování, však bude víkend, snacha udělá hrnec bramborovejch knedlíků, a on si je dá ještě teplé, polité máslem, jen tak samotné, dobré věci nutno nekazit omáčkama, představa sobotního oběda dědu Drábka rozehřála, že se zvedl z lavičky a sešel pro brambory do sklepa, s plným košíkem se vyšoural do své kuchyňky a dal je vařit, třeba je Jiřka udělá už dneska, když bude mít brambory připravený, začal se těšit, děda Drábek taky rád rybařil, nechal se vždy odvézt k rybníku, usedl, vyndal pruty a doma připravené návnady z pufované rýže, a vychutnával klid, občas i něco chytil, zejména kapři k němu často připlavali, navečer ho syn na stejném místě zase vyzvedl, taky nám dětem dával rady do života, nenosit při sobě moc peněz, nikomu o nich neříkat, v životě se nepředřít, dělat v teple, koukat, aby ve spíži byla mouka a mít aspoň pytel brambor, děda Drábek jezdil na kole, a pak na mopedu, těšilo ho, že je samostatnej, děda Drábek měl rád ženy a zpěv, úžasně hrál na harmoniku a bavil společnost, všichni chlapi z ulice se po večerech scházeli u něj na zahradě, a že některé obzvláště teplé letní noci s mořem hvězd nad hlavou a vychlazeným pivem ze studně končívaly nad ránem, děda Drábek ve stáří rád sedával na lavičce a pozoroval svět, hodnotil ho, a protože ho za svůj dlouhý život znal, byl k němu shovívavý, a to je asi důvod, proč k němu okolí bylo taky shovívavé navzdory jeho trochu výstřední povaze. Děda Drábek byl prostě děda, jak má bejt.
tak tedy děda Drábek rád jedl, jak bylo na něm vidno, koupil si půl kila točeňáku a měkkej chleba k tomu, krájel salám na kolečka, jedno do pusy, jedno psovi, kterýho měl vždycky věrně po boku, tak to tedy byla dobrota, mastný papír zmačkal do kuličky a hodil do koše, a už v tu chvíli spřádat plány na příští hodování, však bude víkend, snacha udělá hrnec bramborovejch knedlíků, a on si je dá ještě teplé, polité máslem, jen tak samotné, dobré věci nutno nekazit omáčkama, představa sobotního oběda dědu Drábka rozehřála, že se zvedl z lavičky a sešel pro brambory do sklepa, s plným košíkem se vyšoural do své kuchyňky a dal je vařit, třeba je Jiřka udělá už dneska, když bude mít brambory připravený, začal se těšit, děda Drábek taky rád rybařil, nechal se vždy odvézt k rybníku, usedl, vyndal pruty a doma připravené návnady z pufované rýže, a vychutnával klid, občas i něco chytil, zejména kapři k němu často připlavali, navečer ho syn na stejném místě zase vyzvedl, taky nám dětem dával rady do života, nenosit při sobě moc peněz, nikomu o nich neříkat, v životě se nepředřít, dělat v teple, koukat, aby ve spíži byla mouka a mít aspoň pytel brambor, děda Drábek jezdil na kole, a pak na mopedu, těšilo ho, že je samostatnej, děda Drábek měl rád ženy a zpěv, úžasně hrál na harmoniku a bavil společnost, všichni chlapi z ulice se po večerech scházeli u něj na zahradě, a že některé obzvláště teplé letní noci s mořem hvězd nad hlavou a vychlazeným pivem ze studně končívaly nad ránem, děda Drábek ve stáří rád sedával na lavičce a pozoroval svět, hodnotil ho, a protože ho za svůj dlouhý život znal, byl k němu shovívavý, a to je asi důvod, proč k němu okolí bylo taky shovívavé navzdory jeho trochu výstřední povaze. Děda Drábek byl prostě děda, jak má bejt.
Žádné komentáře:
Okomentovat