Pauza

Divadelní hra - Aktovka

Postavy:

OTEC      – 35 let, pracuje ve fabrice u stroje

MATKA  – 32 let, ve vysokém stupni těhotenství

DCERA   – 10 let, má ráda růžovou barvu

SYN        – 6 let, těší se do školy

Odpočívadlo podél rušné dálnice, u lesa, ve tři hodiny odpoledne. Je tu dřevěná otlučená lavička, je celá počmáraná a lezou z ní hřebíky. Slyšíme projíždějící auta. Po chvíli jedno z nich zpomaluje a zastavuje. Slyšíme zvuk bouchnutí dveří a hlasy, které se postupně zesilují, jak se postavy přibližují odpočívadlu.

OTEC: To se mi snad jenom zdá. Vždyť zastavujeme každou chvilku. 

            To to fakt nemůžeš vydržet.

MATKA: Nemůžu, kdybych mohla, tak to vydržím. Myslíš, že mne baví furt

                lítat na záchod. A kor do lesa? A navíc, za to můžeš stejně ty. Já už 

                do třetího jít nechtěla.

Na jeviště vběhnou dvě děti. Holčička v růžových teplákách a mikině. Kluk má stejnou teplákováou soupravu, jen v zelené barvě. Navíc má na hlavě kšiltovku. Sednou si na lavici a komíhají nohama.

OTEC: No jo, tak dobrá. Jsem zastavil, já se aspoň trochu protáhnu, to řízení

            mne taky unavuje.

MATKA: Děti, nesedejte na to, vždyť je to mokré, včera pršelo!

Otec s matkou vstupují na jeviště. Otec má na sobě pomačkané světlé sváteční kalhoty, kostičkovanou košili. Žena volné letní šaty.

DCERA: Ale není.

SYN: Když mne bolí nohy.

OTEC: Co to meleš, vždyť doteď jsi seděl v autě. Ty dnešní děti jsou fakt tak

            líný, to za nás nebejvalo.

MATKA: (povzdechne si) Prosím tě, tak je pohlídej, já si jdu odskočit.

OTEC: Jasně.

Matka odchází z jeviště (do lesa), druhou stranou než přišla.

Otec se od ní odtáčí a jde k lavici, odstrčí děti od sebe a sedne si mezi ně.

SYN: Ale máma to zakázala, si sem sedat!

OTEC: Jo, tobě a neposlechs!

DCERA: Jo, tátovi nic zakazovat máma nemůže, to jenom nám, dětem.

SYN: Ale to je tak nespravedlivý.

OTEC: A to je teprve začátek, celej život je nespravedlivej.

Otec sáhne do kapsy u košile, vytáhne balíček cigaret a zapalovač. Vyklepe jednu cigeretu, strčí ji do úst, zapálí, balíček a zapalovač vrátí do kapsy. Vydechuje, labužnicky. Lehce se usmívá. Všichni mlčí.

Děti zase začnou pořádně komíhat nohama.

Matka se vrací.

MATKA: No to se mi snad jen zdá. Ty se k nim ještě přidáš. A ve svátečních

                kalhotách. Honem dolů.

OTEC: Co mne buzeruješ. Já nejsem nějakej tvůj malej fakan.

Přesto otec vstane, ale pomalu. Dokouří, odhodí nedopalek za sebe a odchází směrem k autu, tedy odkud přišel.

DCERA: Tati, to nemůžeš, vždyť by mohl chytnout les!

SYN: Tati, kam jdeš?

Syn i dcera vyskočí z lavice. Dcera běží zadupnout cigeretu. Syn běží k otci, chytá ho za ruku. Ten jím třese, chce se ho zbavit.

OTEC: To jejich kňourání se nedá pouslouchat. To je šílené! Museli jsme

            je brát sebou?

MATKA: Tak nehudruj, zlato. Vždyť je to velká událost, vdává se mi sestra.

                Tam nemůžou chybět.

OTEC: Ta tvoje podělaná rodina!

Dcera a syn se pošťuchují.

SYN: Mami, já mám hlad a žízeň!

DCERA: Já taky, mami, já taky.

MATKA: Tak pojďte, v autě vám dám sušenku.

Dcera a syn utíkají k autu, až odejdou z jeviště úplně.

Matka je se spokojeným úsměvem následuje, pravou ruku má po celou dobu na břiše.

OTEC: No tímhle tempem tam stejně nikdy nedojedeme.

Otec odchází poslední ze scény. Slyšíme hlasy, ale už není rozumět slovům. Je slyšet startování motoru a odjíždějící auto. Až je úplné ticho.

Opona.