Minutěnky

Pít růžové víno, s kamarádkou, sousedkou v lavici po celou střední školu, pít růžové víno, s kamarádkou, v Praze, v Louvru, našem oblíbeném místě, pít růžové víno, s kamarádkou, a vidět, že stárneme, přestože jsme stále mladé, pít růžové víno, s kamarádkou, a neřešit už zápočty, testy, zkoušky, pít růžové víno, s kamarádkou, a řešit hroznýho šéfa, a málo dovolené, a svatbu, pít růžové víno, s kamarádkou, a nevědět, o čem si tu budeme takhle povídat za dalších pět let.

*****

Pořád si nejsem jistá tím, co v životě chci - ano, chci hezký rodinný život, chci, aby nám oběma s mužem v manželství bylo tak moc dobře jako doteď, ano, chci být, co nejvíc zdravá a taky poznávat svět, ano, chci vnímat nálady a osudy mých přátel, ano, chci cítit, smát se, radovat se. Ale co bude tou hlavní náplní mých dní? Teď jsem v mezihře - snažím se nabrat fyzické a psychické síly, snažím se poznávat sama sebe a mít čas na druhé, snažím se hodně spát a ještě víc číst, ale co bude tou hlavní náplní mých dní? Nevím, zatím, nevím, ještě.

*****

Ráda jezdím dopravními prostředky. Brzy ráno, když v půl sedmé jedu na odběry, metrem. Dopoledne, když jedu na Václavák courat po obchodech. Odpoledne, když všichni jedou z práce. Metrem, tramvají, autobusem. Baví mě to. Sledovat unavené, ospalé, zamračené obličeje. Sledovat pestrost oblečení a různorodost v pokrčení loktů. Sledovat knihy, které čtou. Naslouchat tichým rozhovorům, které vedou. Kde jinde najdete takovou koncentraci osudů?