Na tento víkend jsem se tak těšila! Měl přijít po náročném osmidenním období, kdy jsme na střídačku s manželem absolvovali vánoční večírky, divadelní představení, setkání s kamarády, a měl být ve znamení klidu, pohody, přípravy na Vánoce. Všechno bylo ale jinak - promarodila jsem ho. Takhle špatně mi dlouho nebylo. V sobotu se ke mne přidala i Modřinka. Manžel nevyspalý, já nepoužitelná, dítě trochu vykolejené z neznámé situace. Přežívali jsme. Vlastně je až neuvěřitelné, že i přes tohle všechno se nám podařilo několik vánočních okamžiků do tohoto bacily nabitého víkendu vsunout. Manžel ozdobil stromeček, udělal si nepečené marcipánově meruňkové kuličky. Shlédli jsme pohádku Škola princů a film Prázdniny.
"Omlouvám se. Můžeš mě za to vrazit do svého adventního textu, aspoň tam budeš mít o čem psát."
Do toho muž (asi abychom se nenudili) vymyslel bojovku. V ložnici bylo potřeba pár míst u oken přetřít savem kvůli objevující se plísni. Jenže ještě večer se tam nedalo spát, neboť se to nepodařilo vyvětrat. Takže jsme rozložili v dětském pokoji gauč a přenesli tam dětskou postýlku z ložnice - a spalo se tam.
Tento text na vás vánoční náladou nedýchá, to se omlouvám, ale takový je život. Navíc na ty hodiny a hodiny bolestí, únavy se zapomene a zůstane to, jak vám muž dělá jeden čaj za druhým, stará se o vás, zdobí stromeček a vy na něj koukáte z gauče, kde jste v klubíčku stočená pod dekou. A to je na tom krásné - i když něco nevyjde podle představ, skoro vždy se tam dá nalézt i tak něco krásného. Stačí chtít hledat.
Krásné poslední předvánoční dny. Užívejte, neuklízejte:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat