Uspávám Modřinku, otevírám novou Boučkovou, Život je nádherný. Od první
věty vím, že kniha se mi bude líbit. Ne. Vím to mnohem dřív. Rok kohouta i její
ostatní díla jsem četla, vím, co očekávat. Proto to těšení.
Dva dny strávím ponořena do knihy. A když ji nečtu, tak o ní přemýšlím.
Mezitím:
Mrzne, až mi čelo přes čepici brní. Jsem v Minoru, na prvním letošním
Listování, Smrt Zajdy Munroa, průměrné, snad lehce pod, herecké výkony
obstojné, Věra Holá výborná jako vždy. Kamarádi - řeči o sněhu, doktorech,
těhotných sestrách, řeči, aby se nemlčelo. Cesta metrem, rozhovor s cizím člověkem.
Taky nepodstatný, ale zůstává z něj příjemný pocit.
Doma vůně odpařené vody a žehličkou narovnaných kousků oblečení. Muž žehlí a
kouká na nové zpracování Vinnetoua. Mluvím o Boučkové, o mém nadšení. Modřinka
se vrtí v postýlce.
Druhý den četby knihy je proloženo kapajícím topením, mokrým flekem na zdi,
řešením této situace. Dočtu knihu a plná dojmů chci jít spát - Modřinka se v tu
chvíli probudí z dopoledního spánku. To je můj život. Víc žít, míň psát, stále něco číst. Život je nádherný.
Žádné komentáře:
Okomentovat