Kolem té výlohy chodila už několik let, ráno do práce, odpoledne zpět. Vždy se zastavila, podívala se na sebe. Rychle se narovnala, zastrčila vypadlý pramen vlasů za pravé ucho, zkontrolovala rozparek na sukni, zda je uprostřed, jak má být. A opět pokračovala v cestě. Byla to automatická reakce, zabralo ji to stěží dvě tři vteřiny. Koukala na sebe, když se upravovala, ale přitom se nevnímala. Natož, aby byla schopná zachytit někoho za skleněnou výplní.
Ve stejnou dobu na druhé straně výlohy stál prodavač. V krámku, nabízejícím květiny a drobné upomínkové předměty, trávil pracovní dobu už několik let. Byla to práce dočasná, ze které se stala, ani nevěděl jak, stálá. Tak jak se to občas prostě přihodí. V obchodě ho to nebavilo, spíše to tam vždy přetrpěl.
Před pár týdny se ale přistihl, že se probouzí s dobrou náladou. Jednou, když nějaké školačce vázal kytici pro její babičku k svátku, vzhlédl a uviděl mladou ženu, jak kouká do výlohy. Zaujal ho její soustředěný výraz. Nebyla krásná, či alespoň hezká. Byla obyčejná, nezajímavá. Světle hnědé polodlouhé vlasy, spíše drobnější postava. Prostě klasická šedá myš. Ale ten její pohled v sobě něco ukrýval. Zvykl si vídat ho každý den, čekal na něj.
Před pár týdny se ale přistihl, že se probouzí s dobrou náladou. Jednou, když nějaké školačce vázal kytici pro její babičku k svátku, vzhlédl a uviděl mladou ženu, jak kouká do výlohy. Zaujal ho její soustředěný výraz. Nebyla krásná, či alespoň hezká. Byla obyčejná, nezajímavá. Světle hnědé polodlouhé vlasy, spíše drobnější postava. Prostě klasická šedá myš. Ale ten její pohled v sobě něco ukrýval. Zvykl si vídat ho každý den, čekal na něj.
Nikdy dovnitř nevkročila. Nikdy ze dveří nevyšel. Neměli se potkat. Ještě ne. Ještě ne?
Zrovna na ni kouká, dnes má na sobě hnědé šaty bez rukávů přepásané širokým páskem, sluší jí to. Je jiná. Už už chce vyběhnout ven, když v tom k pultu přistoupí zákazník s požadavkem na kytici gerber. Než se pohledem vrátí k výloze, už je pryč, tak tedy zítra, zítra ji už opravdu osloví. Připraví se, přichystá si nějakou úvodní frázi a pak se prostě uvidí.
Jenže druhý den čekal připraven marně. Neobjevila se. Žádný pohled do výlohy, žádný neposlušný pramen vlasů. Netušil, že už je mimo republiku a že už nebude mít šanci ji znovu vidět. Nedozvěděl se, že se odstěhovala do Anglie, vzala si slušného chlapa, se kterým měla jedno dítě. Byli spolu osmnáct let. Z toho pět let s nimi byla i mrcha rakovina. A on? On zůstal prodavačem. Prodavačem bez závazků. Bez závazků, bez cíle, bez smyslu.
Zrovna na ni kouká, dnes má na sobě hnědé šaty bez rukávů přepásané širokým páskem, sluší jí to. Je jiná. Už už chce vyběhnout ven, když v tom k pultu přistoupí zákazník s požadavkem na kytici gerber. Než se pohledem vrátí k výloze, už je pryč, tak tedy zítra, zítra ji už opravdu osloví. Připraví se, přichystá si nějakou úvodní frázi a pak se prostě uvidí.
Jenže druhý den čekal připraven marně. Neobjevila se. Žádný pohled do výlohy, žádný neposlušný pramen vlasů. Netušil, že už je mimo republiku a že už nebude mít šanci ji znovu vidět. Nedozvěděl se, že se odstěhovala do Anglie, vzala si slušného chlapa, se kterým měla jedno dítě. Byli spolu osmnáct let. Z toho pět let s nimi byla i mrcha rakovina. A on? On zůstal prodavačem. Prodavačem bez závazků. Bez závazků, bez cíle, bez smyslu.
Promarnil příležitost nebo bylo dobře, že se nepoznali? Jako kdyby taková otázka měla nějaký smysl. Podstatné je to, co se stane. Ne to, co se mohlo stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat