Ty ženy nejsou mocné, protože by měly ve světě nějakou moc, protože by byly důležitými, vlivnými osobami; jsou docela obyčejné, ale mají moc měnit svět, skutečnost okolo sebe.
Kniha francouzské spisovatelky nese podtitul "Tři příběhy o vzpouře, hrdosti, samotě a lásce", a tak čtenáře nepřekvapí, že je kniha rozdělena do tří částí. První příběh vypráví o Norah, která se vrací za svým otcem, se kterým jako malá měla problémový vztah, do Afriky.
Prostřední a zároveň nejdelší příběh je věnován profesorce francouzštiny Fantě, která opouští svou zem a stěhuje se na manželovo přání do Francie. Jenže tady nemůže vykonávat své povolání, a tak je nešťastná. Tento příběh je velmi zajímavý, protože je vyprávěn Rudym, manželem Fanty, a jeho žena tam vystupuje jen velmi okrajově.
Závěrečný, nejtragičtěji končící, příběh je o mladé Khady Dembě a jejím těžkém osudu po tom, co jí zemřel manžel.
Příběhy se odehrávají v krátkém časovém období, ale zároveň se dozvídáme o dalších důležitých životních okamžicích, které nám pomáhají pochopit ženy a jejich jednání. Je to zajímavé čtení o "obyčejných" ženách.
(Ze čtyř knih, které jsem z této Zlaté edice již četla, pro mne zatím nejslabší.)
Kniha obdržela v roce 2009 Goncourtovu cenu.
Marie NDiaye - Tři mocné ženy
Vydalo nakladatelství Jota v roce 2010.
Žádné komentáře:
Okomentovat