Příjezd
Když ve čtyři zazvonil budík, bylo to kruté. Necelé tři hodiny spánku jsou málo. Ale zato si můžu sama. Kdybych včera rychleji zabalila a nekoukala až do noci na deset kanálů olympiády, vstávalo by se mi nyní lépe. Tak ještě deset minut! No dobrá.
Ve čtvrt na pět jsem tedy konečně vylezla. Dobalit poslední drobnosti a opouštím kolej. Paní uklízečka už vytírá chodby.
Venku je teplo a tma. A taky ticho a mraky nízko. Jen kolečka kufru drnčí po hrbolaté cestě. Autobus přijíždí, jeden dva lidé uvnitř. Nastoupím. Celá cesta je klidná, neobvyklé. Na metru už je vše normální.
Jsem na Hlaváku. Lidé spí na zemi. Na tabuli naskakují odjezdy vlaků. Holčina sedí na hromadě baťohů, působí ztraceně a opuštěně. Lidé si nesou papírové pytlíky s čerstvým pečivem, voní to do dálky. Dávají si kafíčko. A všichni tu čekají. Všichni tu čekáme. I já.
I já, která vlakem jezdím tak málo. Čekám dlouho, skoro hodinu. To ten můj strach, aby mi to neujelo.
Dočkám se, nastupuju. Rvu se po těch třech schůdkách s tím mým odrbaným a velkým a taky těžkým kufrem. Uf, zřítím se do sedačky. Přijde mladík (dvacet pět, třicet let?) a nabídne se, že mi kufr dá nahoru. Jsem ráda, ale varuju, že je to těžký. Nakonec ho tam spolu vyrveme. Ať si tam teď čtyři hodiny odpočívá. Ano, čtyři hodiny jízdy přede mnou. Však jedu až k hranicím.
Co se během nich stane? Klímu, spím, nasnídám se, občas koukám z okna, na ubývající krajinu, na stanice, kterými projíždíme. Pozoruji lidi jak se proměňují s posunem na Moravu. Pár ve středních letech s košíky, jedou na houby. Máma s dítkem, které musí mermomocí sedět v protisměru jízdy. Paní průvodčí, která je příjemná a pořád dokola prochází vagóny. Slovenský manželský pár v letech. On neustále koukající na hodinky, a říkající "Ještě dvě a půl hodiny.", "Ještě přes dvě hodiny," "ještě dvě hodiny".... Ona obtěžkána žlutou igelitkou plnou časopisů a jídla, a dalšími dvěma taškami, kostkovanými, s přazkou, taky jsme kdysi takovou doma měli. Z ní paní každou chvíli něco vytahuje - bonbony, ubrousky, pečivo, kapesníky, znovu bonbony.
Nejzajímavější (a zároveň nejnepříjemnější) je onen mladík, co pomáhá slečnám s kufrem. Sedl si naproti mě, otevřel baťoh a vytáhl plastový kelímek, a pak i pivo. Otevřel, nalil a pil. Připomínám, že je šest ráno! Pak vytáhl papírové ubrousky, otočil na ně láhev od piva, nechal ji okapat a uložil zpět do baťohu. Jen to cinklo. No aby ne, když jich tam měl ještě tolik. Během cesty vypil těch piv pět. Leda, že bych nějaké prospala. Při odchodu se nabídl, že mi sundá kufr. Nechtěla jsem, zvládnu to sama. Docela sympaťák to byl, až na ten pivní odér.
Musím vypadat, že si s kufrem neporadím, neboť po tom, co jsem konečně po hodinách vylezla zase na čerstvý vzduch, a podchodem se vydala na autobusové nádraží, navázal konverzaci přes kufr ("já vám pomůžu, vždyť ten kufr váží víc než vy, a tyhle schody tady jsou hrozný") další muž. Taky jel do lázní, a já se ho nemohla zbavit. Bylo mu přes padesát, prošedivělý, zlaté zuby i prsteny. Navrch šusťáková bunda. Konverzace veskrze nezajímavá, naštěstí jsem pak autobusem zamířila trochu jinam a tak se ho zbavila.
A tak jsem byla tady. V lázních, kde mne čeká jednadvacet nocí, spousta procedur a určitě i nějaké ty zážitky. Přijímací kancelář, na recepci pro klíče a do vily Maryšky. Jasně, že až nahoru. Opět se tu objevila pomoc. Muž s plnovousem mi kufr poslední patro vynesl.
Vstupuji do pokoje, seznamuji se se spolubydlící. Vypadá příjemně, potykáme si. Snad spolu budeme vycházet v dobrém. A rychle na lékařskou prohlídku. Znovu zopakovat, co beru za léky, kdy a jak se nemoc projevovala. Zase nízký tlak. A trošku mi víc bušilo srdíčko. A zase rychle jinam. Za panem Časovačem. Usadím se u něj a koukám jak mi naklikává rozvrh procedur. Jednu mi dává hned za pět minut.
Příjemná masáž rukou a pak konečně oběd. Zase seznamování. U stolu sedím s postarší paní a mladým pánem. Polévku nesním, hranolky s tatarkou jo. Ještě muffin do ruky a mířím do pokoje.
A jsem tu, unavená, ospalá, ráda, že jsem docestovala dobře, spokojená, že to tady není špatné a natěšená až odpoledne prozkoumám okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat