Stříbrná

Prší, sníh mizí. Na chodnících štěrk a písek, který zhruboval včerejší ledové kluziště. Je vidět, že do Vánoc času už moc nezbývá, když se sníh loučí. Nemám vyloženě sváteční náladu, na to mám moc práce a starostí, ale celý týden jsem si do práce nosila krabičku s cukrovím, a tak se takovými drobnostmi udržuju na dosah svátkům.

Včera, na Staroměstském náměstí, přelidněno, přesto strom viděn. Líbí se mi, až na tu ozdobu na vrchu. Každý rok nechápavě si říkám, proč tak velká?? Z davu jsme s kamarádkou brzo utekly do Disku. Vánoční bazar mám ráda. Kýčovité čičurky, obnošené tašky, plno korálků. Pohodová atmosféra a cimbálová muzika. Odnesla jsem si tři knížky (Aňa Geislerová jednu z toho zkoumala - co to jako je:-) (pro zvědavé: Alja Richmanová - Studenti, láska, Čeká a smrt). Poté složité domlouvání, nakonec zakončené kafem v Lucerně. Propojila jsem dva ze svých světů, a byl to milý rozhovor nad čajem/čokoládou/pressem. Večer zakončen Listováním s usměvavým Mariuszem Szczygielem.

Dostala jsem krásný dárek - ve slovech pronesených - hýčkám si ho.

Dostala jsem otázku, ať napíšu, co pro mne znamenají Vánoce. No děsnej problém, je toho tolik, že jsem nevěděla, jak to uchopit, co říct, co ne, co je podstatné, co je jen blyštivý papír, který po svátcích skončí rozerván v koši. Možná i proto píšu tyhle adventní nedělníky, abych si v tom udělala jasno. (jestli jo, tak to zatím teda ale nepomáhá:-).

2013. Už mám diář na příští rok. Přepsala jsem si do něj to podstatné. Zdá se mi neuvěřitelné, jak těch 365 dní rychle uplynulo. Zase, zase. Jakej bude ten příští? Zatím jasné plány do března, zbytek jen nastíněn, ale to všechno bude třeba jinak. Mělo by?

Koupila jsem vánoční dárek (jasně, že knížky) mámě. Ještě drobnost pro spolubydlící a bude to.

Zítra pokračuji ve vánočních setkáváních. Dnes jen odpočinek, učení a tohle malé zastavení.