okoralé rty
namelírované vlasy
šťavnaté dílky klementinky
to vše vidím,
i když zavřu oči
takhle teď jsem
nic jinačího už ne
tělo tepe
vstřebává lék
cítím svaly
svírání žaludku
třas a únavu končetin
takhle teď jsem
nic jinačího už ne
myslím na mámu
a hned mám slzavé oči
když nedokážu pomoci
ani těm nejbližším
tak jaký smysl moje
bytost má?
klementinka sladká, lepí
rty
zaplňuje žaludek
aspoň něco mě naplňuje
když samotná existence
zrovna ne a ne
jsem loutka na špagátku
kterou nikdo nevodí
pohozená v zaprášeném rohu
pokouším se sama vstát
však bez podpory druhého
vždy na kolena klesnu zas
takhle teď jsem
nic jinačího už ne
zima v kalendáři
venku šedý podzim
prší, sněží, ledovatí
včera divadlo,
dneska chodí Mikuláš
dny jdou, pořád se něco
děje
proč jak přes sklo se
pořád dívám
ten pohled mám ráda
před půlnocí v tramvaji
osvětlené nábřeží, hrad a
tmavá řeka
má to své kouzlo
které však za denního
světla se ztrácí
proč mám pocit,
že to, co bylo v noci
ve dne není totéž
barvy - čerň a běloba -
stejnou událost
promění v jiný pohled na naše
činy
takhle teď jsem
dojím poslední oranžový
díl
přejedu rty lojem
a stále nic jinačího ještě
nebudu
Žádné komentáře:
Okomentovat