0:00
- tolik právě ukazuje časomíra na
mém notebooku. Je to náhoda, že jsem se na ni zrovna v ten okamžik podívala a
popravdě se divím, že ji vidím, protože pro únavu už pro voči nevidím. A taky
mi to nemyslí. Ale to je už z těchto prvních řádků znát.
Přesto jsem se rozhodla využít nedělního času a napsat poslední adventní
příspěvek. Ano, měsíc utekl a je tu zlatá neděle. Do začátku svátků už jen
necelý den. Co za něj stihnu? Nevím, ale rekapitulovat ještě nemůžu. Zatím jsem
na začátku, a abych toho shonila co nejvíce - musím jít brzo spát. A proto budu
fakt stručná.
Dárky zabalené v šupleti, kapr zabitý v ledničce, stromeček ozdoben,
pohlednice přečteny, betlém rozestavěn. Vše je připraveno na zlatou neděli. Na
dopolední procházku městem. Na vůni čerstvě upečené vánočky.
Okolo poledne bytem provoní kuba. Pak budu odvracet pohled od rybí polívky
(raději nebudu psát, co mi to připomíná). Večer se společně pohňácáme v
bramborovém salátu. Mezitím se někdy jakoby mimochodem namočí perník a udělá z
něj sladká omáčka.
Vychutnám si vůně a budu uzobávat cukroví, protože nic z těchto jídel nejím. Navečer si od salátu odeběhnu na tradiční kafíčko s Lindou.
Večer se vrátím, salát bude zavánět na verandě - zrovna před mým pokojem. A
já jako tradičně dostanu hlad, i když brsalát nepožívám - protože mě čeká
štědrodenní půst.
Naskočí ten čas půlnoční, zalezu pod peřinu, hlavou mi projedou vzpomínky a
program nadcházejícího dne, a s magickým pocitem, který se dostaví jen jednou za rok, usnu.
Naskočil totiž ten čas
0:00
palec nahoru .. jednoznacne
OdpovědětVymazat