Miluna

Miluna byla krasavice, proto buďme shovívaví a o jejím intelektu pomlčme. Po základní škole nastoupila na učňovský obor Číšník/číšnice na místní hotelové škole. Učení ji nebavilo, praxe jí zase moc nešla. Naštěstí existovaly diskotéky. To byla Miluny parketa.

Díky své vysoké a štíhlé postavě mohla nosit přiléhavé topy a kraťásky. Pak už stačilo jen pohodit dlouhými blond vlasy a hned se kolem ní vyrojili tanečníci.

Milunu znal ve městě každý. Vědělo se, že "každému dá". Muži byli vděční za trochu povyražení bez nutnosti vést "hoch" rozhovory.

Miluně bylo devatenáct, když se vdávala. Byla v pátém měsíci. Její matka ze svatby udělala velkou estrádu. Celá ulice byla vyzdobená, všichni sousedi koukali zpoza záclon.

Miluně se narodil kluk. Pojmenovali ho Jarek. Po tátovi.

Jakmile byly dítěti dva měsíce, Milunu přestal zajímat. Dítě splnilo svůj účel. Pomohlo jí, když to potřebovala. Po vyučení nemusela řešit, kam nastoupí do práce. Prostě se vdala. Teď dítě předala matce, ať se o něj stará a vychovává, a sama se vrátila ke svému dřívějšímu způsobu života - k diskotékám.

Jarkovi, jejímu muži a zároveň vyjukanému dvacetiletému klukovi, který najednou má dítě a žije u tchyně  se to nelíbilo. Chodil unavený z práce, kterou Miluna opovrhovala. Nevěděl proč, vždyť ona sama je jen vyučená číšnice, tak co je na práci truhláře špatného? Málo peněz. To mu Miluna vyčítala neustále. Miluna chtěla být rozmazlována, mít se jako ženy z lesklých časopisů, co jsou ve stojanech v obchodech.

Hádky u nich začaly být na denním pořádku. Nepomohlo, že se tchyně do nich vměšovala.

Po sousedech, protože ti mají výborný sluch, jedná-li se o životy druhých, začaly kolovat názory, že "To přece takhle nejde dál," "To vám povídám, paní Růženko, to nemůže dopadnou dobře," "Měli by se odstěhovat," "A já se divím, že jim do toho Dáša mluví." "A že taky není někdy ta holka doma, vždyť má malé dítě."

Řeči se vedly, kluk rostl, Miluna se dál vracela o půlnoci v cizích autech, hádky pokračovaly.

Pak nastalo období klidu. Řeči utichly, kluk rostl.

Jarkovi byly dva roky, když sousedka Růžena přišla s tím, že se prej Jarek s Milunou budou rozvádět. Řeči tedy začaly nanovo. "Vždyť jsem vám to říkala." "No to se dalo čekat." "Se divím, že spolu tak dlouho vůbec vydrželi." "Chudák kluk, co s ním teď bude."

Co by s ním bylo, dál si rostl jako z vody. Už teď to vypadalo, že bude mít výšku basketbalového hráče. Pro Jarka by se nic nezměnilo, ani kdyby se odstěhovala máma Miluna i táta Jarek, jelikož ho vychovávala babička Dáša.

Jenže se neodstěhoval ani táta Jarek.

Neměl kam. Po svatbě na něm tchyně vydyndala všechny peníze, že je potřeba nová střecha a že barák přece jednou zdědí jeho syn, tak ať se kouká starat. Teď neměl Jarek kam jít, a tak, ačkoliv rozvedení, stále sdíleli stejné místnosti.

No co vám budu povídat, lidi to nepobrali a kroutili hlavami  "Jak jen je tohle možný." "To snad není pravda, no řekněte paní Svobodová."

Kluk rostl, léta utíkala, nic se neměnilo. Po mateřské nastoupila Miluna do práce. Protloukala se, jak se dalo. Tu prodávala u Vietnamců oblečení, tu v zelenině mrkev. Nikde dlouho nevydržela. Mezi pracemi si udělala kurz kosmetičky, ale práci v oboru nikdy nenašla.

Jarek, tedy malej Jarek, nastoupil do první třídy. Vedla ho tam babička Dáša. Miluna ne, jako kdyby to ani nebylo její dítě.

Pak začaly další hádky ve velkém. Trvalo celé dva týdny než sousedi přišli na to, proč k nim dochází. Jarek, velkej Jarek, si našel novou přítelkyni.

No jo, ale koho! Sousedku, co bydlí v dolní části ulice. Martina byla o deset let starší, ale stále svobodná. Nikdo neví, jak se ti dva dali dohromady, ale nu, stalo se.

Jarek se tedy konečně odstěhoval - o tři baráky dál. Narodil se mu druhý syn - Adam.

Jarek, malej Jarek, začal chodit do třetí třídy a neuměl kloudně pozdravit.

Miluna si našla přes internetovou seznamku chlapa v Praze. Odstěhovala se tam, pracovala zase jako prodavačka. Za synem jezdila, když jí to náhodou vyšlo.

Po dvou letech se Miluna vrátila zpět domů. Z práce ji vyhodili, s chlapem jí to kupodivu zase nevyšlo. Po čtrnácti dnech si nastěhovala do domu kluka z Třebíče. Začala mluvit o tom, že by chtěla ještě jedno dítě, holčičku.

S Jarkem občas jezdila na projížďky na kole. Taky ho vzala do Egypta, vzala i mámu Dášu. Jarek má celý život ty nejlepší hračky - počítač, autíčka, oblečení. Protože Miluna musí ukázat, že jsou lepší lidi, že oni na to maj.

Kluk z Třebíče se po třech měsících vrátil do Třebíče. Miluna je bez práce. Po nocích se vrací stále později. Začínají o ní kolovat nehezké zvěsti. Jarek nastoupil na gymnázium. Do školy i ze školy ho chodí vyzvedávat babička. Jarkovi je šestnáct a nemá žádného kamaráda.