Z okna, na komíny a na mraky

Kouká z okna, na komíny a mraky za nimi. Poslouchá ticho a svůj dech. Má volný večer. Mohla by dokoukat konečně ten film, číst knížku, nebo tak něco. Ale nedělá nic. Jen kouká z okna, na komíny a mraky za nimi. Myslí na něj, jako posedlá. Přemýšlí, co asi dělá, jestli si výlet užívá. Nedočkavě se těší na zprávu od něj, snad napíše. Opanuje jí mysl a celé tělo.

Kouká z okna, na komíny a mraky za nimi. Najednou jí tělem projede blesk strachu, co když tam v dáli, co když si to rozmyslí? Co když se mu za čelem vyjasní a uvědomí si, že ona za to nestojí. Že za to nestojí, když je to ještě takhle komplikovaný. 

Kouká z okna, na komíny a mraky za nimi. A neví, jestli by to ustála. Po minulým víkendu, kdy se to zlomilo. Ví, že odteď už to bude jen bolet, když to nevyjde. Doteď by to šlo bez větších šrámů. Ale teď už ne, teď už jen bolet, bolet, bolet to bude. 

Kouká z okna, na komíny a mraky za nimi. S nikým, kromě ní, to tak nějak nešlo se tomu vyhnout, o tom nemluvila. Jednak není taková, aby o těchhle věcech říkala na potkání. A taky se bojí, že když slova vyřkne, kouzlo se prolomí, a všechno promění ve zlo. A do třetice, vždyť to stejně lidi nepochopí, zvenčí to vypadá zle, musí působit jako černota, vždyť není tvůj, vždyť, vždyť, to jsi nám holčičko v té Praze chytila móres, to se nedělá.

Kouká z okna, na komíny a mraky za nimi. Mraky i komíny pomalu splývají v jedno. Brzy bude tma.

*****************

Ztrácím se, ztrácím sebe. Je to daň za propletené prsty, je to daň za štěstí.
Zažívám nově, zažívám nepoznané. Trápím se za druhé, trápím se nezměnitelností.
Blázním snivě, blázním dravě. 

Žiju, protože se blíží smrt.

****************

V divadle Rváč, 

v srdci pláč.