Tolik věcí mi připomíná něco, co jsem už četla, ale nemělo by to být naopak?
Včera se se mnou můj muž díval na Lásku přes internet. To, že jsem si vzala báječného chlapa, vím od začátku. Stejně mě ale vždy potěší, když dostanu další důkaz.
Láska přes internet je film, ke kterému jsem absolutně nekritická. Je to film, který jsem poprvé viděla ve čtrnácti letech. Přivedl mě k románům Jane Austenové, od té doby navěky mé milované spisovatelce. Příběh se odehrává v knihkupectví! Kathleen Kellyová - její veselý střapatý účes, jednoduché oblečení (bez výstřihů!) (žádné kalhoty, ale jen sukně a šaty; svetříky, tlumené barvy). To všechno mne utvářelo.
Tenhle film stvořil i můj pohled na vztahy. Takhle by to mělo být - bavit se o svazku ořezaných tužek, motýlovi v metru, prachu od mouky. A přece mnohé nic je víc než jiné něco.
Celou dobu jsem ho upozorňovala "tahle scéna ve filmu nebyla, to se stalo při natáčení...tahle hláška odkazuje k filmu Obchod na růžku...A teď si všimni toho, že...počkej, teď řekne...teď přijde...ta hudba, slyšíš?" Prožívala jsem to, jako kdybych film viděla poprvé a ne nejmíň pětadvacetkrát.
V půlce jsme film pauzli - abychom si nandali zmrzlinu. Manžel povídá: "My jsme si přece taky na začátku pořád psali mejly."
Má pravdu. A nebylo jich málo. Těšila jsem se na ně. Rozesmíval mne jimi. Často se k nim vracím. Kdyby nebylo internetu, tak se neznáme. Sice to bylo daleko zašmodrchanější, méně přímočařejší než ve filmu (no dobrá, tam to taky nemají úplně bez šmodrchanců), ale i u nás na začátku stál virtuální prostor.
Mužovi se film nakonec líbil: "Mám rád, když to dobře dopadne."
PS: Tak jako chlapi najdou odpověď na vše v Kmotrovi, já to nacházím v tomto filmu. Například vím, že pokud někdy pojedu do NY, bude to na podzim!
PSS: Letos si film konečně pořídím na originálním DVD. Včera jsem se zděšením zjistila, že ho nemám! Ostuda jsem.
Žádné komentáře:
Okomentovat