Vánoční dárek

Vánoce 20..

Štědrý den

podvečer

rozbalování dárků

Žádný balicí papír nešustí tak kouzelně jako vánoční. Snad, že obsahuje to dlouhé těšení, zdobení, vůni cukroví i jehličí. Roztrhl balíček, byl od Karolíny. Kožená peněženka. Potřeboval ji, jeho je odrbaná, byl rád, že ji dostal, nerad by chodil po obchodech a vybíral. Řekl děkuji, nahnul se a dal jí pusu.

Pod stromečkem zbyl poslední dárek. Už teď viděli, že je to kniha a že je od jeho rodičů (každý ježíšek má svůj jeden oblíbený druh dárkového papíru). Vzal ho do ruky, přečetl jmenovku a předal.

Karolína ho převzala a zvědavě se na něj zadívala. Co má očekávat? Jednalo se o první Vánoce s Jindrou, první dárek od potenciální tchyně (tyto dárky jsou vždy na ženách). Rozvázala mašli, zajela prstem pod místa, která byla přilepena izolepou, trhla - a už bylo jasno. Dostala knihu novinových sloupků od Petra Pavlíčka. Vlastně ani nebyla překvapená. Pavlíček byl spolupracovník „tchána“ a Jindra měl na poličce všechny jeho knihy.

Když knihu otevřela, uviděla věnování - a najednou jí bylo do pláče. V hlavě jí hned naskočily ostatní autorovy knihy z Jindrovy poličky, všechny s věnováním pro něj - a taky jeho bývalou ženu - Jindrovi, Andrejce a Jindrovi, Pro Andreu. Karolína pro některé lidi nahradila Andreu. Bude dostávat stejné dárky, stejná věnování, která by dostala ona. Stačí vyměnit jméno a jede se dál. Bylo jí z toho smutno.

Snažila se nedat nic najevo, nechtěla, aby Jindra věděl, co ji rozesmutnilo. Nechtěla pokazit jejich první svátky ani jemu, ani sobě. Projevila očekávanou radost.

Jindra s Karolínou posbírali dárky a vrátili se ke stolu, aby mohli uzobávat při pohádce cukroví.