Jsi u moře, sedíš na tenkém šálu, který si už deset let vozíš všude. Seděla jsi na něm u různých moří a oceánů, v letadlech se do něj halila, nebo z něj dělala šálu. Teď jsi tady. U moře.
Kolem tebe běhá syn, bláznivě, nekontrolovatelně. Radostně jako racek kroužící nad vámi. Patou ryje do písku kolo, mami, pojď si zahrát sumo! Zvedneš se, samozřejmě, i když bys raději jen nastavila tvář slunci a zavřela si oči, a jdeš se přetlačovat. Je to smích.
Volnost. Na vteřinu jsi svobodná jako pták i ty.
Spiklenectví s ženou, která
má s sebou malou holčičku, taky víská, a staví hrad. Vědoucně se na sebe
usmějete. Vy matky víte.
Snažíš se mít hlavu čistou,
vnímat barvu vody, cítit teplo a jemnost písku. Ohlédnout se za sebe na impozantní
hrad. Vyfotografovat si tu chvíli. Máš? To je dobře, muž volá. Dcerce je na
hotelu špatně, potřebuje tě. Tak nezbývá než vyklepat šál, a s ním i svoji
svobodu, a vrátit se do života starostí.
Byla jsi u moře, z toho teď budeš
čerpat na pěnu dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat