Jsem šťastná?
Ano.
Třeba teď.
Sedím u okna. Koukám na první sněhové vločky této zimy. V náručí držím
svoji šestitýdenní dceru, která se začíná usmívat. Jsem relativně dobře
vyspaná, v místnosti je krásně teplo. Manžel mě při odchodu do práce
políbil. Posnídala jsem mámin štrúdl, popíjím oblíbený borůvkový čaj.
Dopoledne přijde paní na úklid, a pokud malá usne, budu mít čas chvíli si číst.
Takže ano, jsem šťastná.
A vím to.
Nestačí mít štěstí. Je důležité o tom i vědět. A snad ještě důležitější je
umět ho prožívat.
Včera jsem byla s Medou na Listování knihou švédského spisovatele
Karlsonna Faktura. Odtud pramení moje potřeba psát o štěstí. O co v knize jde?
Nechci tu vyprávět děj, anotaci si můžete najít přece na internetu, tak v jedné
větě po mém: Obyčejný malý člověk, každodenní rutinní, ale spokojený život,
obdržení faktury za prožité štěstí; údiv a pátrání, proč je částka tak veliká.
Po představení (předpokládám, že i po přečtení knihy) se chtě nechtě
musí přemýšlet o vlastním životě. Co by navyšovalo cenu (báječní rodiče, pohádková
babička, dobrý vztah s bratrem, milující manžel, zdravá dcera) a co by ji
sráželo (denní příděl léků, týdny připoutané k lůžku, bossing v minulé
práci) v mém případě?
Do prožívaného štěstí patří i prožívání smutných okamžiků (pohled do rakve,
selhání při zkoušce, ztráta přátelství), protože bez nich by život nebyl úplný.
Je dobré umět to přijmout a tyto chvíle prožít (ne jen přežít).
Sníh začíná roztávat, čaj stydne, dcera bude chtít lahvičku. Krátký okamžik
zamyšlení je u konce, navracím se do prožívání.
Žádné komentáře:
Okomentovat