O sedmi dnech

Sedmero dní každý týden u branky zazvoní.

Sedmero dní, co čtyřiadvacet darů přináší.

Čtyřiadvacet darů, které mi umožňují dávat i dostávat.

Čtyřiadvacet darů, které mi umožňují životem dál jít.

Každý den v týdnu je svébytný, tak jako já nebo vy. Každý tu svébytnost vidíme jinak. Já, když si představím těch sedm prapodivných tvorů, jak sedí kolem ohně, tak si připadám jako Maruška, když přišla k dvanácti Měsíčkům. Ale já nejsem Maruška, já jsem lisarah. A Dny jsou trochu jiný druh než Měsíčci. Popsala bych je asi takto:

Pondělí je jako mládě tygra. Rozespalé, neví ještě, jak si na světě poradit. Je bezbranné, opatrné, zaslouží si obejmout.

Úterý je jako dítě, které už už sahá po plnoletosti. Tváří se důležitě, má hodně energie, ale i mladické nerozvážnosti.

Středa by se potřebovala zastavit, plašan jeden, je v jednom letu, a neví, co dřív. Dala si tolik úkolů, zdá se jí, že nestíhá. Pomóc!

Čtvrtek je jako unavená máma ve frontě po nekonečném nákupě v obchoďáku se dvěma malýma harantama, kteří chtějí cukroví, pochovat, jít pryč, vědět proč má zebra pruhy, chce se jim čůrat, brácha tahá ségru na vlasy, a mamí, mamí, mamííííí - a máma se na ně dívá skelnýma očima, nohy se jí únavou podlamují.

Pátek je jako zpráva z bulváru. Každý o něm pořád mluví, rozebírá ho, chválí, haní. Až se z toho Pátek večer musí opít.

Sobota dbá na pořádek. Musí se vyluxovat a utřít prach. Má na sobě bílé šaty, které ještě voní pracím práškem.

Neděle je líná, odpočinková, leží na gauči, knedlík s králíkem v žaludku, a odpočívá s přivřenýma očima. Sní, vzpomíná, relaxuje. Nenechá se ničím rozhodit a má pivní bříško.

Přestože je potkávám každý týden znovu, vždy se za těch sedm dní pozmění.  Jednou mají dobrou náladu, jindy jsou skleslé. Ale to je pochopitelné. Protože přestože i ony mne potkávají každých sedm dní, tak jsem to pořád já, lisarah, ale taky pokaždé jiná - jednou v dobré náladě, jindy naopak.

Nikdy za Dny nechodím pro jahody a další zbytečnosti, chodím k nim pro radu, jak napravit zlé slovo, kterým jsem někomu ublížila, jak zvládnout tu těžkou zkoušku, jak se správně rozhodnout v důležité věci obchodní. Dny neporadí, ale šeptnou do větru náznak kudy jít. Jestli ten vjem zachytím, a pak si s ním poradím, už ovlivnit nedovedou.

Za ta léta, co se s nimi každý týden potkávám, jsem si všechny oblíbila. Některé Dny mi přirostly k srdci více než jiné, ale o žádný bych přijít nechtěla.