Stromy

- kdo jsi?

- nevím. celej život to nevím. ale chtěla bych.

- tak se popiš. jako strom.

- cože?

- představ si, že jsi strom - kdo jsi?

- a k čemu to je dobrý?

- třeba ti to pomůže se poznat..

- děláš si ze mě legraci?

- ne, myslím to vážně. zajímá mě tvoje stromová podoba.

- a když to udělám. když si to zkusím představit, uděláš to pak taky? na oplátku.

- jistě. jestli chceš.

- chci.

- tak to udělám.

- dobře. tak tedy začnu:

 Je podzim, který atakoval první sníh. Všechny zaskočil. I mě. Moje větve jsou tenké a hodně nemocné. Pod studenou bělobou mě bolí. Bolest se nedá skoro vydržet. Přenáší se  z větví do kmene, praská mi kůra. Je mi zima. Skoro nikdo mě nehladí. Žárlím na vedlejší osiky, duby, buky, topoly, smrky. Jsou bezstarostné a spokojené.

Je jich tu habaděj, kolem mě, v celém lese, v celé zemi. Jsem jimi obklopena a přitom sama. Skoro nikdo ke mě nenaklání větve, aby se zeptal, jak se mi vede. Pošlou občas spadlý list, kde si stěžují, jak se přepily podzemní vody, jak se jim nelíbí nově natřená turistická značka nebo zaševelí neutrální větu o počasí.

Vidím se jako jabloň, co už je dospělá a měla by rodit plody, ale nerodím. Ani jedno jablíčko. Mám obavu - jsem zakrnělá, mám opožděný růst nebo jsem jen stromek, co se neujal?

Ostatní mě vidí jinak, jako břízu. Možná mají pravdu oni. Nebo jsou jí alespoň blíže. Asi ano. Bříza, trochu záhadná, trochu netradiční. Snadno přehlédnutelná.

Ať je pravda kdekoliv, pod kůru mi nikdo nevidí. Čekám. Až přesadí do okolí strom, který mne kůry zbaví. Až se spatřím jako bříza. Až budu konečně pevně v zemi zakořeněná. Mezitím jen čekám. Nekonkrétně. Podvědomě. Na něco. Listí padá. Zima bude. A pak asi zase jaro.

je to hloupé, neumím to, neměla jsem to zkoušet.

- naopak, neblázni, vždyť to bylo krásný.

- nemusíš mi přece nic nalhávat.

- jasně, že nemusím. a nechci. říkám, co si myslím.

- dobře. a díky. asi se mi ten můj popis začíná líbit.

- tak to jsem rád. fakt. dáš si ještě víno?

- jo. ale nezamlouvej to. slíbil jsi mi na oplátku svůj strom.

- to jsem slíbil.

- tak mi to pověz, a nenapínej!

- fakt to chceš vědět?

- jasně, jsem obyčejná zvědavá holka.

- tak jo.

- no?

- Já jsem topol, který přesadili do blízkosti jedné břízky..