Kočka

Jsem kočka.

Jsem kočka mourovatá.

Pán a Paní mi říkají Mourek.

Jak neoriginální!

Mourek.

Přestože nejsem on.

Jsem ona.

Zjistili to pozdě. 

Jméno mi zůstalo.

Co už.

Nevadí mi to.

***

Nejraději mám den.

Mezi devátou a šestou.

Pán a Paní tu nejsou.

Ranní chvat.

Večerní chaos.

Mezitím...

Vládnu tu já.

Vládnu si tu já.

***

Dopoledne trávím.

Ranní masovou konzervu.

Na polštáři pod oknem.

Stočím se do klubíčka.

Oddechuji.

Trochu si i zavrčím.

Olížu si srst. 

Hygiena musí být.

Občas se projdu.

Pomalu po parketách.

Neslyšně.

Podporuje to dobré trávení.

***

Když se můj čas panování přehoupne do druhé poloviny.

Přesunu se.

Do ložnice Pána a Paní.

Vyskočím na přehoz.

Stočím se nad růží.

Nejlepší místo na světě!

Spím.

A spím.

A spím a spím.

***

Když se přiblíží konec panování.

Bývám nervózní.

Jako bych se snad i těšila.

Na Pána a Paní.

Jsou prima.

Jsou veselí.

Nasypají mi granule.

Pošimrají mezi ušima.

***

Za oknem nastane tma.

Pán a Paní sundají přehoz.

Jdou spát.

Poslouchám jejich dechy.

Za zavřenými dveřmi.

V noci nespím.

Hlídám.

***

Tak takhle probíhá můj den.

Zdraví kočka. Co jí volají Mourek.