Novoroční cigarpauza

10.25, 2. ledna, kdesi na Praze 4

Z budovy vycházejí dvě ženy. Jedna blond, druhá zrzka. Namalované oči přes plánovanou snahu zakrýt naopak zvýrazňují spoustu šunkových chlebíčků, skleniček vína a nenaplněnost představ. 

Postaví se proti sobě u popelníku na štíhlé tyči. Blondýnka z kapsy zimního kabátu vytáhne krabičku slim cigaret. Nabídne druhé ženě, která si jednu vezme, kývnutím hlavy poděkuje. Na oplátku zrzka vytáhne zapalovač a oběma cigaretu zapálí.

-Tak jaký byly svátky, Romi?

První kolečka dýmu vycházející z rudých úst. 

-Klasika. Na svátky u našich, kapr a salát. Pár pohádek a na Silvestra hory.

-Lyžovali jste?

-To víš, že ne. Letos to byla bída. Byly jsme na chatě. A moc se nebavily. Příště už se ženskejma nejedu. Bez chlapů to nemělo ten správný šmak. A co ty? Nějakej prima dárek?

-Co čekáš, to moje trdlo se nezmohlo na víc než poukázku do Marks&Spencer, fakt votřes. 

-Aspoň si nemusela být u rodičů.

-To je fakt, po těch letech přehrávání rodinného štěstí to bylo fajn.

Odmlčí se, natahují a vydechují, vzduch kolem nich šedne.

-Ty Marti, já jsem zase asi přibrala. Nejmíň kilo a půl, možná spíš dvě. 

-Prosím tě, nic na tobě není vidět. To neřeš.

-Asi začnu cvičit.

-Nezačneš.

-Ale začnu.

-Ty, Marti, a ty si nedáváš novoroční předsevzetí?

-Ne, Romi, nedávám. Ne, proto, že je nejsem schopná dodržet, to bych snad u některých i zvládla, i když zrovna to moje zpropadený kouření, viď? 

Oklepe červeně natřeným ukazovákem trochu popela na zem.

-Tak proč ne? 

-Podle mě těma svýma slavnýma předsevzetíma jen ukazuješ na to, s čím jsi nespokojená, v tom končícím roce, v desetiletí, snad v celém životě. Proč upozorňovat na svoje slabosti?

-Hm.

Život cigarety se dostal do druhé poloviny. Života čas je vždy kratší než čekáš.

-No hlavně, že jsou svátky za náma, na chvíli je od toho šílenství pokoj.

-Ale do léta kousek, se děsím kupování plavek. Fakt asi začnu zase cvičit.

-Neboj, Romi, to se vytratí samo pracovním stresem. Jenom ty nový směrnice, co do nás dneska od rána tlačej. Na blití.

-Myslíš? No, když myslíš. 

Blondýnka odhodí nedopalek efektně na zem, Zrzka si pustí klopy kabátu, kterými se chránila před chladem, zadupou kozačkami, aby odstranily pomyslný sníh a ztuhlost těla, a otáčecími dveřmi se vrací do prosklené budovy s tisíci okny.