Česky před pár lety vyšel román Očista, autorky zatím nejúspěšnější kniha, která mi kamarádkami, které ji četly, byla velmi doporučována. Chystala jsem se na ni, ale než jsem se ke knize dostala, vyšla další, tentokrát prvotina. A tak jsem zkusila ji - Stalinovy krávy.
Komunismus a bulimie.
Pokud bych chtěla něco o knize říci opravdu stručně, snad by to šlo takto ve dvou slovech. Ale samozřejmě je to tak málo vypovídající, až to neřekne vlastně vůbec nic. Co tedy těch téměř čtyřistastran obsahuje?
Ústřední postavou je pětadvacetiletá Anna, napůl Finka, napůl Estonka (jako sama Oksanen, kniha je částečně autobiografícká). Popisuje, jak svoji anorexii a bulimii prožívá, jak se vyvíjela, svoje vztahy, svoji neschopnost otevřít se druhému, svoje dětství strávené ve Finsku a na návštěvách v Estonsku. A jak se propojuje její porucha příjmu potravy s jejím dětstvím, s jejím původem.
Příběhem se prolínají další roviny, jedna se odehrává v sedmdesátých letech a popisuje Anninu matku a její seznámení s budoucím mužem, Anniným otcem, a následné provdání do Finska. Později se přidává druhá rovina (celkově tedy třetí), která se začíná odehrávat kolem roku 1941, a popisuje ještě předchozí generaci a její těžký osud za války, za Stalina, po jeho smrti, generaci Anniných prarodičů.
Chvílemi mne kniha rozčilovala, chvílemi jsem ji hltala. Čím rozčilovala? Tím, jak popisuje komunistickou a naopak kapitalistickou zemi, ale to může být opravdu dáno tím, jak jsme to sami zažili (či víme, jak to bylo u nás) – tenhle svůj dojem jsem si potvrdila při čtení doslovu, jehož autorem je Vladimír Piskoř, který došel ke stejnému závěru.
Kapitoly knihy jsou krátké, od jedné věty přes odstavec po několikastránkové.
Kniha je zvláštní, ale dostane se vám nějakým záhadným způsobem pod kůži, zavrtá se tam, a zůstává a rozrůstá se, a vy o ní musíte pořád přemýšlet. Zajímavé čtení.
A tu Očistu si asi taky přečtu, když to má být lepší...
Kniha vyšla v Odeonu v roce 2012.
-----------------------------------------------------------------------------------
Rozhodnutí častěji psát o přečtených knihách mne možná donutí méně číst, ale zase více přemýšlet o přečteném. Což považuji za přínosné.
Žádné komentáře:
Okomentovat