Po deseti letech znovu vychází kniha Já jsem oves. Jedná se o rozhovor Pavla Kosatíka, který vedl s Madlou Vaculíkovou. Strašně mne to těší. Knížku jsem četla před několika lety, a moc se mi líbila. Taky když se ptá Kosatík a odpovídá úžasná Madla, není se čemu divit.
S Marií Vaculíkovou, kterou ale každý zná právě jen jako Madlu, jsem se poprvé setkala tak jako asi i vy - v díle jejího muže, mého oblíbeného spisovatele, Ludvíka Vaculíka. Myslím, že to bylo v Rušném domě, kde se objevuje jako vychovatelka. Vždycky na mne působila její postava strašně silně - tichá, nenápadná, ale neskutečně bystrá a inteligentní osobnost.
Tento dojem jsem si potvrdila, když jsem četla její dopisy adresované výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi (Vyšlo ve dvou knihách Drahý pane Kolář, dopisy jsou doplněné Kolářovými kolážemi). Píše o obyčejných věcech, o zahradničení, o počasí, o kultuře - ale jak o tom píše! Je vidět, že o všem velmi přemýšlí a i v těch obyčejných věcech dokáže vidět ono kouzlo života, tu podstatu, ten základ.
Vaculík je takový buřič, Vaculíková ten klidný přístav. Možná i proto spolu dokázali vše zvládnout a zůstat spolu. Ale to není podstatné. Hlavní je, že knižní rozhovor stojí za přečtení, protože Madla Vaculíková odpovídá zajímavě, poučně, poutavě. V rámci rozhovoru projdete celým jejím životem a dozvíte se její názory na spoustu věcí.
Je to prostě radost číst.
Já jsem oves - 2. vydání, 2012, vydává Dokořán
Drahý pane Kolář - kniha první, 1994
Drahý pane Kolář - kniha druhá, 1999
Žádné komentáře:
Okomentovat