„Vyfoť je,“ řekla žena zadumanému manželovi. „Myslím, že jsou to umělci.“
„Jen pojď,“ pokrčil rameny. „Vždyť jsou to jenom děti.“
Nemám ráda životopisné knihy, připadají mi nudné, nezajímavé (čest výjimkám). Ale tohle je něco jiného – něco tak úžasného, že jsem se dlouho rozmýšlela jestli o knize psát. Protože vím, že tu její podstatu nedokážu vyjádřit a zprostředkovat. Ale třeba přesto po knize někdo z vás sáhne a tím, že se tahle skvělá kniha dostane k dalším očím, splní tento článek svůj účel. Takže se do něj tedy pouštím.
O čem kniha je?
O lidech, co žili pro umění, co žili uměním....o umělcích.
O atmosféře New Yorku v šedesátých a sedmdesátých letech.
O víře ve své schopnosti, o touze prosadit se, o touze prorazit, o touze vyjádřit se pomocí kresby, básně či fotografie.
O životě v hotelu Chelsea, kde se střetává celá generace umělců.
O vývoji Patti Smith z dítěte přes básnířku po rockovou zpěvačku.
O tom, jak spousta lidí, talentovaných, je pohlcena drogami, jak svůj talent neunese...Janis Joplin, Jim Hendrix a celá řada dalších.
O tom, jak je umění víc než cokoliv jiného. O tom, jak Robert s Patti chodili na výstavy a měli jen na jedno vstupné. Jeden šel na výstavu, druhý čekal venku, až mu o ní bude vyprávět. A společně snili, že jednou se tam objeví jejich díla.
O lásce, o její podstatě.
O Patti Smith a Robertu Mapplethorpem, jejich komplikovaném a úžasném vztahu zároveň.
O umírání.
O životě.
O umění.
Síla knihy je ve způsobu, jak Patti Smith vypráví. Krásný jazyk, jaký nemá spousta beletristických knih.
Z téhle knihy si toho můžete spoustu vzít. Inspiraci, návod, zkušenosti...
...umění je víc než hlad, než nemít kde spát...umění je život...pro tyhle lidi ano, mají vizi, a dokáží ji vyjádřit.
Patti Smith má talent vyprávět, jak to bylo, přitom nejde o nějaký suchý popis, obhajobu svých činů či o cíl šokovat. Je to upřímná, citlivá, vnímavá výpověď.
Kniha není určena jen pro fanoušky Patti Smith, ale pro všechny. Opravdu. Tak se jí nebojte a zkuste ji. Nebude litovat, stojí to za to!
Patti Smith – Just kids – Jsou to jen děti
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2011.
Tak jsem ji právě dočetla. Je nádnerná. Pro mě je asi hlavně o blízkosti dvou lidí, kterou by chtěl člověk alespoň jednou v životě zažít. Děkuju, že jsi o ní napsala :) Asi bych se k ní někdy dostala, ale trvalo by to mnohem déle.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se líbila. Ta kniha je opravdu úžasná. Těším se, že si ji v létě znovu přečtu:-). Přeju Ti, ať takovou blízkost s někým prožiješ (pokud už se tak neděje:-))....A děkuji za komentář!
OdpovědětVymazatDěkuji :) Takovou blízkost dvou lidí považuji v životě za něco hodně vzácného, nicméně pořád věřím, že je to možné, i když mě od toho spousta lidí okolo zrazuje a vrací zpátky na zem.
OdpovědětVymazatJak tak koukám na Tebou čtené knížky, mám pocit, že toho máme hodně společného :)