Únorový pohled z okna

Z deště se stalo sněžení. Tráva odolává, ale pak bílé podléhá.

Mám odhrnutou záclonu, abych to mohla pozorovat zblízka. Ale jde to, přes dvojité sklo?

Na okně čárky, rozmazané kapky, vypadají jako neživé spermie.

Začalo padat prudce do strany. Přestalo padat rovně, logicky.

divnej čas.

dny jdou, život se žije, něco přetrvá, něco odpadne, jak kusy vařeného masa od kosti, počítá se jen to, co zbude. 

 ****************

promoce. dneska. zadostiučinění. strach, že zakopnu. slzy v očích při projevech. radost z radosti rodičů. slavnostní chvíle. rudá růže. tradiční smažák. modré desky rovná se sedm a půl let života.

jeden den. neobyčejný. milník. přerod. značící změnu. jeden den. slavnostní. výjimečný. jeden den. pár hodin. nic moc v lidském životě. přec tak mnoho. chvíle, v které jsou koncentrované roky. krystalizace. slavnostní roucho studia. opar vzdělání.

nebo jen bublina. ale krásná.

Pohádka na dobrou noc

- Babi, vyprávěj mi něco.

- Ale Věruško, víš, že už máš dávno spát. Ráno se ti nebude chtít vstávat.

- Ale babi, vyprávěj.

- Co s tebou mám, holka tvrdohlavá, dělat. A co by jsi chtěla slyšet?

- O tobě a o dědovi. Jak jste se poprvé nepotkali.

- Vždyť to znáš nazpaměť, tak proč to chceš zase slyšet?

- Protože ty to tak krásně povídáš. Máš při tom sametovej hlas.

Tančím

tančím v rozmezí čtyř stěn

tlačím do zdí, toužím po vzduchu

svěžím, co prostorem profičí

toužím po vzetí do náruče

od muže, co moje srdce rozbuší

Ruka na zdi

Stál u té zdi každý večer. Od sedmi od osmi. Položil na ni dlaň, cítil teplo, cítil, jak se do něj přelévá klid. Věděl, že ona stojí z druhé strany, ruku stejně přitisknutou, tak jak se kdysi umluvili.

Lidi jejich citu nepřáli, že prý jsou z jiného prostředí, z jiných etnik, že by to nedělalo dobrotu. Jen oni dva viděli, co okolí nedokázalo. Že láska dokáže překonat překážky, že to nejsou jen pohádky pro děti, ale že to opravdu jde.

Teď k sobě nemohli, žádný kontakt, ji přeřadili na dívčí školu, do jiné čtvrti. Neměli jak se vídat, jak se náhodně potkat. Už dva roky se neviděli, jen té zdi se dotýkali.

Pajdavá Mary

Kdyby Mary věděla, že se dožije jen devětačtyřiceti let, změnila by svůj život? Méně času by prospala, dříve se vdala, aby měla naději dočkat se vnoučat, méně se hádala, více tancovala. Méně se bála, více se radovala. Asi takto? 

Jenže Mary to nevěděla, protože nikdo nevíme, jak dlouhá je naše svíčka, a jak rychle vyhoří. Mary o konci přemýšlela jen v mlze a útržkovitě. Jednou, umřu, rakev, černé šaty, ruce přes sebe, mezi ně zapletený růženec, peníze stranou na pohřeb, kdo zdědí dům, co je po smrti, nic, něco? Asi takto. 

Pět minut

"Co si neřekneme během prvních pěti minut, to si neřekneme už nikdy. Co si povíme, to si budeme povídat celý život. Takže: milujeme se nebo nenávidíme?" 

(u)závěr roku

byl jsi moje první láska
šíleně krásná

a stručná

- jak říkanka pro děti

Zlatá

0:00

 - tolik právě ukazuje časomíra na mém notebooku. Je to náhoda, že jsem se na ni zrovna v ten okamžik podívala a popravdě se divím, že ji vidím, protože pro únavu už pro voči nevidím. A taky mi to nemyslí. Ale to je už z těchto prvních řádků znát.

Přesto jsem se rozhodla využít nedělního času a napsat poslední adventní příspěvek. Ano, měsíc utekl a je tu zlatá neděle. Do začátku svátků už jen necelý den. Co za něj stihnu? Nevím, ale rekapitulovat ještě nemůžu. Zatím jsem na začátku, a abych toho shonila co nejvíce - musím jít brzo spát. A proto budu fakt stručná.

Stříbrná

Prší, sníh mizí. Na chodnících štěrk a písek, který zhruboval včerejší ledové kluziště. Je vidět, že do Vánoc času už moc nezbývá, když se sníh loučí. Nemám vyloženě sváteční náladu, na to mám moc práce a starostí, ale celý týden jsem si do práce nosila krabičku s cukrovím, a tak se takovými drobnostmi udržuju na dosah svátkům.

Včera, na Staroměstském náměstí, přelidněno, přesto strom viděn. Líbí se mi, až na tu ozdobu na vrchu. Každý rok nechápavě si říkám, proč tak velká?? Z davu jsme s kamarádkou brzo utekly do Disku. Vánoční bazar mám ráda. Kýčovité čičurky, obnošené tašky, plno korálků. Pohodová atmosféra a cimbálová muzika. Odnesla jsem si tři knížky (Aňa Geislerová jednu z toho zkoumala - co to jako je:-) (pro zvědavé: Alja Richmanová - Studenti, láska, Čeká a smrt). Poté složité domlouvání, nakonec zakončené kafem v Lucerně. Propojila jsem dva ze svých světů, a byl to milý rozhovor nad čajem/čokoládou/pressem. Večer zakončen Listováním s usměvavým Mariuszem Szczygielem.