Asi ho miluju

Asi ho miluju. Přemýšlím jen o něm, o jeho minulosti. Zvládnu to, unesu to? Na oplátku zvládne on moje fóbie? Procházím se ulicemi, až se dostanu za město, do volné krajiny, je smrákající se teplý podvečer, zelená vrstva čehosi v jezírku, pnoucí růže omamně voní, sušící se seno září.

Jdu a najednou se proti mně objeví černý kůň – sice je za plotem – ale i tak mne překvapí, jsem přece uprostřed polí. Kdepak se tu vzal.

Je královsky nádherný, jde ke mně blíže, až co mu to dovolí ohrada. Koukám na něj, černá srst se mu jen leskne, ale co to?, zdá se mi moc vyhublý, žebra se zřetelně rýsují, a jeho hlava najednou vypadá moc veliká, přímo obrovská, neúměrná. Hledí upřeně na mne, jeho velké černé oči mnou prostupují, co mi to jen říkají? Nerozumím koňské řeči, promiň, krasavče. Přesto cítím, že je mezi námi těch pár minut jakési spojení, vytváří mezi námi téměř viditelné vlny čehosi. 

Ale respekt k němu i přesto mám a udržuju bezpečnou vzdálenost. 

Nepohladím si ho.

Najednou je pryč.  

Byl tady nebo jsem si ho jen vybájila v hlavě? 

Nevím.

Já vážně nevím. 

Nezbláznila jsem se náhodou?

Ta jeho minulost.

Balvan přivázaný k noze.

Nestáhne mne sebou dolů?

Co od něj vlastně chci? Bojím se žít, proto ho odmítám, nebo ve skrytu duše vím, že k němu nepatřím, a proto ho odmítám?

Ale když já ho asi miluju.

No jo, jenže když je tam to slůvko asi, tak to asi není pravá láska.

Asi.

Z dálky byl krásný, zblízka zbědovaný. Copak jsi mi to chtěl povědět?

Přítomnost, teď je jen přítomnost – tak proč řešit něco jiného? Proč to nezkusit, nebát se a projednou – ne skočit, ale prostě udělat krok vpřed – kdo ví třeba to tentokrát nebude ze skály, do hluboké propasti, ale na opačnou stranu, po udusané pevné zemi k domku, ve kterém hoří krb. 

Vždyť nejde o nic jiného, nemusím hledět někam do daleké budoucnosti, stačí užít si každou chvíli, zkusit jestli dovedu pohladit, políbit, opřít se o jeho rameno….jen tohle málo, co je všechno. 

Nemusím řešit jeho minulost, stačí mi, že vím, jaký je teď, tedy pokud ho opravdu miluju.

Nechci zůstat schovaná za oborou a hladovět jako ten kůň.

Proto jsem ho tu viděla? Mělo to být znamení?

Nebo to byl jen přelud?

Tak tedy...

Miluju tě?