Na tuhle knihu jsem se strašně těšila. Nevím proč, od autora jsem zatím nic nečetla (ale určitě časem dojde minimálně na Žádný důvod k obavám, Arthur a George, a bude-li někdy hodně času tak i Pohlédnout do slunce). Nějak mne kniha nalákala názvem a svojí délkou (čehož jsem pak při četbě litovala, že je to tak krátké).
Kniha nám podává příběh důchodce Tonyho Webstra, který se vrací do minulosti, a promítá si situace vztahující se k jeho tehdejším přátelům a později i k jeho prvním láskám. Dozvíme se z jeho vyprávění i to, jak jeho život proběhl, ale zásadní jsou šedesátá léta, kdy Tonymu bylo krásných dvacet let, a život začínal.
Postupně se nám odkrývají osudy hlavních postav, dojde k několika událostem, které spolu úzce souvisejí, a tvoří páteř příběhu. Teď je na Tonym, aby to vše pochopil. Pokud bude chtít.
V knize není příběh to úplně nejdůležitější. Hlavní je pohled na to, jak si události pamatujeme, jak si na ně vzpomínáme, jak si na ně chceme vzpomínat. Stalo se to tak a tak? Nebo jsem si tu vzpomínku jen upravil, aby odpovídala tomu, co chci? Nebo jsem si to celé vymyslel? A je to správné? Je to tak špatně?
Kniha je i o stáří, o vztazích...prostě o životě. A hlavně je to výborná kniha, kterou snad nelze přečíst jen jednou.
Kniha v roce 2011 obdržela Man Bookerovu cenu.
Juilan Barnes - Vědomí konce
Vyšlo v Odeonu v roce 2012.
Žádné komentáře:
Okomentovat