Stránky

2012/06/28

Tři schůzky

Nebyla si jistá, jestli s ním má nebo nemá chodit. A tak se dohodli na třech schůzkách, že se pak uvidí. Jestli jako jo, nebo jestli jako nee. Navrhl to on. Proč? Chtěl o ni bojovat, přece. Viděl se jako rytíře na grošáku, co zachraňuje princeznu. Jen v jakési modernější verzi. Místo koně motorku, místo brnění odřený křivák a roztrhané rifle. Věděl, že vypadá dobře, a proto si může neupravený vzhled dovolit. 

Schůzka první a tramvaj 
Poprvé se sešli v pátek večer. Když Radim přemýšlel nad plánem, rozhodl se začít klasikou. Je důležité zanechat dobrý dojem, ale zase nevytáhnout všechny trumfy hned, to by pak dopadlo, že se zanechaný dojem bude jen a jen zhoršovat. 

Když klasika, tak pořádná. Vyzvedl ji v šest před domem. Slušelo mu to, rozhalenka, sportovní sako, černé rifle. Dokonce i vlasy si nevyhnal nahoru, jako když se prase lekne, ale hezky sčesal na pěšinku. V ruce rudou růži, kterou hned předal Simoně. Dívka vypadala krásně. Letní šaty, těsně nad kolena, kolová sukně, přes šaty kardigan v jemně růžové barvě. Kabelka přes rameno a balerínky, se stříbrnými kamínky. 

Nevěděla kam půjdou, a proto se těšila. Milovala nejistotu, nepřipravenost, neočekávané. 

Prošli ulicí, kde Simona bydlela, počkali na tramvaj, která je dovezla až do centra. V tramvaji bylo jedno volné místo, Simona si tedy sedla, Radim se postavil nad ní. Bylo to zvláštní. Oba to tak vnímali, mluvit se takhle taky moc nedalo. Tak jen tak koukali. Ona na růži a na jeho boty, on na její vlasy. 

Od Můstku to vzali kolem koně do jedné nenápadné uličky na Vinohradech. Večeře a pak kino. To byla první schůzka. Nenadchne, neurazí. Když se oba dobře baví. A že se Simona i Radim bavili. A lehce přiopili.

Schůzka druhá a zřícenina 
Bylo úterý, nějaký státní svátek asi, protože bylo volno. Ideální na výlet. Zejména když se i počasí vydařilo. A tak to taky bylo. Simona připravila do tašky menší svačinu, Radim přijel na svém oři a vyrazili. Pryč z Prahy, do přírody, někam na zámek či hrad se podívat. Nakonec je cesta zavála na zříceninu. Procházeli troskami, balvany, které marně vzdorují větru. Simoně tu bylo krásně, připadala si opět jako dítě, a tak nezvedně lezla po kamení, až ji Radim raději podržel za ruku, aby náhodou nespadla. Přece jen je to výška! Ani jeden z nich proti těmto dotekům neprotestoval. 

Vrátili se až když už byla v celé zemi tma. Unavení, ale spokojení. Simona sesedla z motorky, sundala helmu, podala ji Radimovi. Ten si ji bral do rukou, přitom v tu chvíli, kdy ji drželi spolu, pohlédli si do očí. Nemluvili slovy, ale poprvé promlouvali jejich duše mezi sebou navzájem. Řeč očí nikoho neoklame. 

Schůzka třetí a pohled na svět
Na závěr to nejtěžší, co na poslední, rozhodující schůzku vymyslet? Radim si tím dlouho lámal hlavu, nemohl na nic kloudného přijít. Všechno se mu zdálo hloupé, trapné, neoriginální či dokonce nudné. Vzít ji na Matějskou, koupit cukrovou vatu a povozit na řetízkáči. Možná jít do bazénu, to by bylo dobrý pro to vidět její postavu, aby nekupoval zajíce v pytli. No, jednoduše byl bez nápadu. Tak co tedy vymyslí? 

Zatímco Radim pořád láme si hlavu, Simonu trápí její svědomí. Tohle si totiž Radim od ní nezasloužil. Vždyť je to fajn kluk, baví se s ním, a ona ho přitom takhle využívá. Protože je zamilovaná do Mariána, který se pořád nedokáže rozhoupat, aby ji pozval na schůzku. Chtěla, aby žárlil, a zabralo to, dneska ráno jí poslal textovku, jestli by zítra nezašla, večer, někam, na zahrádku, posedět, když je tak hezky. Napsala, že nemůže, až pozítří. Zítra totiž musí s Radimem na schůzku číslo tři.

Ke schůzce dojde. Nakonec jdou na Věž. Podívat se na svět z výšky, ukázat Simoně, že to všechno převyšuje, že ona je víc než celý svět – pro něj. Tak tohle nakonec vymyslel. 

Simona to pochopí, ale přesto to udělá. Řekne Radimovi, že s ním chodit nebude. Radim je zklamaný. Simona dosáhla svého, přesto není šťastná. Radimovy schůzky zapůsobily, i když si to nikdy nepřizná. 

Scházejí po točitých schodech, každý se svými myšlenkami. Už je nic nespojuje. Rozloučí se tiše podáním ruky. Odchází každý do své budoucnosti. Už se nikdy nepotkají.

Žádné komentáře:

Okomentovat