v cizím domě/ kousek pro mě/ hledám si
Přes buš zelených listů hledím na světélkující Prahu ze sedmého patra. Když se na židli přikrčím, podaří se mi dokonce nevidět oranžový nápis OBI.
Myslela jsem, že z tohoto okna nemůžu vidět krásu. Ale vidím ji. Jen to chtělo čas, aby oko přivyklo, aby bylo šero, aby byla ta správná nálada, aby nebe bylo plné vloček chvějících se na svět.
A takhle to mám pořád. Trvá mi dlouho než přivyknu a dokážu vidět to, co opravdu mám.
Ale nakonec...vidím!
Žádné komentáře:
Okomentovat