Jak se pozná skutečný čert,
ví každé malé dítě. Na levé noze má kopyto. Jak se pozná pravá láska neví ani
třicetiletá ženská, která ji hledá patnáct let. Nad tím právě teď dumá Jana Šturmová. Sedí na dřevěné lavici,
nepohodlné, ale hipsterské, v kavárně nad drahým, ale prý dobrým
kapučínem. Jednou rukou drží hrnek, druhou drobí buchtu, aby malému v kočárku
ucpala pusu, ale zase mu nedala zbytečný cukr z pocukrovaného vrchu. Vedle
ní kluci s dlouhými kabáty, skleničkou vody, všichni koukají do svých
ultratenkých počítačů, nikdo si jí nevšímá. Možná ještě mohla vzít kus koláče
pro Sáru, za chvíli pro ni půjdou do školky. Jenže by měla taky trochu šetřit,
budou Vánoce, nějaké dárky by to chtělo. Že by i ona si mohla něco přát, to ji
ani nenapadne. Poslední roky nakupuje jen pro děti. Kdyby jí Josef občas aspoň
dal nějakou pětistovku navíc k výživnýmu, to ne. A teď
když čeká jeho Lenka další dítě, toho ti její dostanou určitě míň. Napije
se, polkne, ulomí kus buchty, podá do dětských ručiček, to vyvolá na baculaté
tváři úsměv a Jana Šturmová najednou ví, co je to pravá láska - láska k dětem.
Bez chlapa se v životě obejde, blbě, ale obejde, ale bez svých dětí, to ne,
to už by nemohla. Malý začne vřískat, je přetažený, rychle do sebe hodí
poslední přeslazený lok kafe a odbrzdí kočárek. Vyjede z kavárny, dveře se
za ní potichu zavřou, nikdo si toho nevšimne.
Žádné komentáře:
Okomentovat