Byla unavená, celá rozlámaná, špatně spala, noční zlý sny, v hlavě se
jí motaly, ráno se probudila. Zatemňovací závěsy nedávaly tušit, kolik je
hodin, dítě ještě spalo, naslouchala. Pronikl k ní zvuk, dveře ho tlumily, muž
poslouchá muziku, maže si máslo na chleba, vsadí se, dělá to stejně každý den, hvízdá si melodii, je pondělí. Zavřela
oči, nechtěla usnout, jen protáhnout chvíli, kdy nic nemusí. Dítě se v postýlce
začalo vrtět, zatajila dech, jako by sebemenší zvlnění vzduchu mělo účinek na
jeho spánek. Stejně se během pár minut v postýlce postaví a zavolá Mamíí,
a jí nezbude, než se přinutit vstát, vstala, vzala ho do náruče, roztáhla
závěsy, šedo, deštivo, mohlo být ráno i večer, pohled z okna vyvolával
smutek.
Došla do kuchyně, položila muži ruku na záda, spíš se jen letmo dotkla jeho
tmavomodré košile, pootočil se, letmo ji na tvář líbl máslovou pusu, ze zvyku,
ne z lásky, ani se nepodívali sobě navzájem do očí, báli se vidět. O slovo
se začal hlásit maličký, vzala lahvičku, z termosky přelila horkou vodu,
šedesátku, zbytek doplnila z petky vychladlou převařenou kojeneckou vodou,
nasypala šest odměrek hippu z dózy, zašroubovala, promíchala, dala synovi
do ruky. Odbatolil se s lahvičkou na gauč do obýváku. Měla by mu jít hned
vyměnit plínu, po mlíku to bude zase boj, ale chtěla využít volné minuty, zapnula
konvici, vyndala pyramidku z krabičky, zalila vroucí vodou, udělala si
mátový čaj. Muž dosnídal, podrbal hlavičku se savičkou v ústech, nahodil
na ramena kabát, nohami vklouzl do polobotek, tašku s počítačem do ruky,
zvedl ruku na pozdrav, beze slov odešel, vrátí se za dvanáct hodin.
Čeká ji celý den, kvůli dešti budou zavřeni doma, malý umí tři slova,
takže tu bude zase jen ticho. Původně dnes chtěla trochu pracovat, ale po včerejšku,
po včerejšku na to nemá ani pomyšlení. Dítě do ní drcne, až ji rozsype
myšlenky, vrací ji lahvičku, teď už ho musí přebalit, je cítit, začíná jí
pracovní den.
Bude stavět věže z kostek, bude uklízet plyšáky, které mrně rozhází,
utře mu nudle, uvaří mu maso s bramorem, vydrhne vanu, bude ho držet za
ručičku, až půjde po o spát, ale celý den ho nebude vnímat, bude mít v hlavě
prázdno, jen jedna věci ji pod lebkou rezonuje, proč. Proč se tam podívala,
proč to udělal, má mu říct, že o ní ví, dělat že se nic neděje, promluvit s ním,
mlčet, hádat se, odejít, zůstat, je šťastná, je spokojený, s ní nebo s ní,
nesní náhodou. Věž spadne, malý jí podá dřevěnou kostku, začne stavět od
začátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat