V lázních I.

Příjezd 

Když ve čtyři zazvonil budík, bylo to kruté. Necelé tři hodiny spánku jsou málo. Ale zato si můžu sama. Kdybych včera rychleji zabalila a nekoukala až do noci na deset kanálů olympiády, vstávalo by se mi nyní lépe. Tak ještě deset minut! No dobrá. 

Ve čtvrt na pět jsem tedy konečně vylezla. Dobalit poslední drobnosti a opouštím kolej. Paní uklízečka už vytírá chodby. 

Venku je teplo a tma. A taky ticho a mraky nízko. Jen kolečka kufru drnčí po hrbolaté cestě. Autobus přijíždí, jeden dva lidé uvnitř. Nastoupím. Celá cesta je klidná, neobvyklé. Na metru už je vše normální. 

Tahar Ben Jelloun - Poslední přítel

Tvůj přítel, ten, kterého pořád opěvuješ...

Přestaň, nedovolím ti soudit třicet let přátelství, to není tvůj problém. Úctu, prosím!

Ne každému se poštěstí, že má po svém boku opravdového přítele. Mamed a Alí ho měli. Přesto to nebylo jednoduché. Bylo to přátelství bolestné, plné nepochopení. Ale i spousty společných zážitků, které ostatní nedokázali pochopit, především jejich ženy.

Vnitřně ví

-------

Lidská podstata

zničit soupeře

mi je cizí

natáhnout ruku

podepřít

a pak spolu cestou

kousek popojít

no není to lepší?

------

Před bouřkou/ hlad/ Středa

před bouřkou

něco je ve vzduchu

snad předzvěst změny

prudké, nutné, bořící

koncentrace vůní a energie

buch! prudké uvolnění

provazy dešťě

omyjí, prominou, oživí

Vrba

vyslechnu, za ruku uchopím

jen se mi svěř

se svým trápením

poděl se se svými starostmi

je to přirozené

vždyť to děláš i s radostmi

vybreč se na mém rameni

ale pak přijmi kapesník

osuš oči a začni bojovat

jsi silná, dokážeš to překonat

a kdyby cokoli

stojím vedle tebe

jsem tu pro tebe

vždycky a napořád

pro tebe

Sobotní večer

Lenka se ráda vrací domů. Stejně tak Mirek. Oba dva jsou dospělí, žijí v Praze. Ale na Vysočinu, do rodného domu za rodiči jezdí kdykoliv můžou. Protože měli to štěstí na milující mámu a tátu. A to je to nejdůležitější, protože pak se všechno zvládne. 

Lenka neměla ráda soboty dopoledne. Stejně tak Mirek. Muselo se vstávat hodně brzo. A uklízet. Uklízeli spolu. Území baráku si rozdělili do tří zón – půda, děda, sklepy. Spravedlivě se podělili o úklid tak, aby jim to časově zabralo stejně času. Protože než se vyluxovala půda a utřel tamní prach zabralo to dvojnásobek času jako vytření sklepů. 

Mathias Enard – Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech

Krása se rodí z opuštění starých tvarů a přijetí nejistoty přítomnosti.

Francouzský spisovatel vychází z několika málo známých faktů (v závěru knihy jsou vyjmenovány), které se ví o krátké návštěvě Michelangela do Konstantinopoli v roce 1506. A na těchto faktech vytváří už svůj vlastní příběh, co se tam mohlo tehdy mladému sochaři stát a o čem asi tak mohl přemýšlet.

Alan Bennett - Neobyčejný čtenář

"Mám pocit, Veličenstvo, že i když to není zcela elitářské, nese to špatné konotace. Čtení má tendenci k tomu být výlučné."

"Výlučné? Jisté je, že většina lidí umí číst?"

"Umí, Veličenstvo, ale nejsem si jist, že tak činí."

"Pak jim, sire Kevine, dávám dobrý příklad."

Kniha nese podtitul absurdní novela o britské královně. A říká tak vlastně vše. Příběh je jednoduchý. Královna při procházce narazí na pojízdnou knihovnu, a protože je jí hloupé si nic nevypůjčit, tak si nějakou knihu vybere. A sněhová koule je spuštěna. 

Start dne

Měla jsem obavu, že se ráno neprobudím, přece jen v půl šesté teď nevstávám. A tak jsem zalarmovala spolubydlící, ať mne když tak probudí. A ještě mámu, až půjde do práce, ať raději taky prozvoní. 

Když nakonec po pěti hodinách spánku zapípal mobil, věděla jsem, že vstanu bez problému, protože pohled z okna (jsme už týden bez závěsů) ukázal modrou oblohu a slunečný den. Po osmi minutách během kterých mne budila spolubydlící i máma, přestože jsem byla vzhůru a jen si chtěla ještě poležet, jsem se z postele vykolíbala. Rychle umýt, černé kalhoty, trochu promyslet, co za vršek, jak moc po ránu bude v metru zima, raději sáčko jsem si vzala, unesu ho. 

Cesta podle hvězd

Koukej se na hvězdy, jen tak neztratíš cestu. 

Nevím, kdo mi tuhle radu poradil, je to jako s těma desaterýma jinýma, které mám v hlavě, ale kde se tam vzaly, kdo a kdy mi je tam zasadil, nemám ponětí. 

A tak se koukám na nebe, je celé poseté svítícími hvězdami, jak látka na šaty pro princeznu Ladu. Díky tomu, že není zataženo, mi hvězdy pomáhají jít po cestě, tam kde vidím hvězdy, nejsou stromy, tudíž je cesta. Jinak je les hluboký a tmavý. Skoro bych se měla bát.