"Mám pocit, Veličenstvo, že i když to není zcela elitářské, nese to špatné konotace. Čtení má tendenci k tomu být výlučné."
"Výlučné? Jisté je, že většina lidí umí číst?"
"Umí, Veličenstvo, ale nejsem si jist, že tak činí."
"Pak jim, sire Kevine, dávám dobrý příklad."
Kniha nese podtitul absurdní novela o britské královně. A říká tak vlastně vše. Příběh je jednoduchý. Královna při procházce narazí na pojízdnou knihovnu, a protože je jí hloupé si nic nevypůjčit, tak si nějakou knihu vybere. A sněhová koule je spuštěna.
Královna od jedné knihy přechází k druhé, nachází své oblíbence, dostává se postupně k lepším knihám a ze čtení se jí stává posedlost. Čte kdy může, třeba při jízdě kočárem, kdy musí mávat poddaným. Ze čtení se pro královnu stane vášeň, začne se vyptávat při jednáních, co ostatní čtou, a pro její poradce vznikají horké chvilky.
Knížka je odpočinkovou záležitostí, pobaví, pousmějete se nad ní, hezky popisuje, jak se z člověka stává čtenář. A končí dobrou pointou.
Alan Bennett - Neobyčejný čtenář
Vydal Dybbuk v roce 2010.
Tahle nebyla špatná :) a stála za přečtení. Neotřelý námět.
OdpovědětVymazateL.